AVU 1985

Výstava AVU 1985 představuje vzorek generace, který snad může cosi vypovídat o tehdejším stavu výtvarného umění. Autory spojuje generační příslušnost a šestileté studium na škole, jejíž absolutorium umožňovalo vykonávat tzv. svobodné povolání. Výstavu AVU 1985 nevytvářel kurátor, její význam spočívá v rozmanitosti, snad cosi vypovídající o charakteru české výtvarné scény osmdesátých let. Je konfrontaci témat a stylů, obsahů a forem, neboť presentovaná díla si autoři vybrali pro výstavu sami. Mnozí jsou na současné výtvarné scéně viditelní, jiní téměř vůbec nevystavují. V expozici se setkávají autoři různých oborů, přičemž každý z nich se představuje dílem či díly z poslední doby a dílem z doby, kdy studovali AVU. V současné době lze zaznamenat zvýšený zájem o tvorbu generace, která vstupovala na výtvarnou scénu koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let min. stol., tedy v době končící normalizace a následného uvolňování v letech osmdesátých. V tvorbě vystavujících autorů je zřejmé, že výtvarné umění 80. let resonovalo obsahově i formálně s východisky modernismu, nové figurace, i fantaskního a imaginativního umění. Objevují se v něm ozvuky lyrické abstrakce, která je pro české moderní umění charakteristická, stejně jako formy realistické a expresivní. Pohled na výtvarnou scénu 80. let je často paradoxně zkreslený ideologicky, na tvorbu prorežimní a tvorbu nezávislou. Desítky autorů, kteří kdysi vystudovali AVU, instituci patřící pod kuratelu režimu, se ale již v době studia projevovali svobodně. Z tvorby generace 80. let je zřejmé, že se mladí umělci zabývali pro české umění typickými tématy existenciálními, skrze něž vyjadřovali osobní dobové emoce i vnitřní revoltu. AVU sice byla v 80. letech pod politickým tlakem, nicméně v atelierech bylo možné vytvářet autentickou tvorbu. Vždy záleželo na studentovi, do jaké míry se buď podřídí poplatnosti konvenční ideologické tvorby, anebo vtiskne své práci původnost a originalitu. Je zajímavé sledovat, kam se bývalí mladí absolventi, dnes příslušníci starší umělecké generace, během čtyřiceti let individuálně umělecky posunuli, co v jejich tvorbě vychází z počátků kariéry a tehdejšího obsahového i formálního zaujetí a co resonuje s vývojem soudobého umění. Jinými slovy, jak rozvinuli svůj talent, uměleckou orientaci a tvorbu.