Atol a putující slunce.

Výstava přináší retrospektivní průřez tvorbou malíře Pavla Navrátila od stylizovaných maleb ze sklonku 50. let 20. století, přes abstrahující kompozice z 1. poloviny 60. let, obrazový cyklus Pompejí, přes etapu hlubokých ponorů do krajiny v 70. letech až po poslední práce z roku 1981. Navrátilova výtvarná cesta je zde stavěna do konfrontace s vybranými díly tří jeho souputníků a blízkých kolegů: se sochami Zdeňka Macháčka a malbami Miroslava Šimordy a Bohumíra Matala. Na tvorbě a životních příbězích těchto čtyř brněnských rodáků jsou nastíněny tvůrčí snahy výrazné generace, jejíž dětství a dospívání postihly hrůzy války a na jejíž výtvarný vývoj dopadaly nejdříve zrůdnosti stalinistických let a po krátkém intermezzu 60. let zlovůle normalizační represe. Jmenovaní umělci reagovali na tuto nehostinnou situaci křehkou odezvou, totiž ještě intenzivnějším únikem do přírody a výtvarnou reflexí přírodních dějů, zákonitostí univerza, plynutí a vrstvení času.