Antonín Slavíček - Kameničky

Malíř Antonín Slavíček byl jedním z vrcholných představitelů českého umění přelomu 19. a 20. století. Vyšel z odkazu náladového krajinářského realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších pracích je patrné uvolňování rukopisu. „Čtyři léta (1903 až 1906) byla jeho hlavní inspirací krajina Českomoravské vysočiny a Železných hor, zejména malá vesnice nedaleko Hlinska – Kameničky. Výsledkem jeho kameničkovských pobytů jsou desítky obrazů, které považujeme za klíčová díla českého krajinářství,“ říká autorka výstavy a znalkyně Slavíčkova díla Jana Orlíková. Výstava je zaměřena na vymezené období pobytu Antonína Slavíčka na Vysočině, kam za ním zajížděli přátelé i z řad umělců (mj. Otakar Nejedlý, Angelo Zeyer, Herbert Masaryk) a spolu s ním vnímali a prožívali krajinu i nelehký život drsného kraje. Zdánlivě klasické téma krajinomalby ukazuje nový impuls Slavíčkovy tvorby. „Tady začíná další etapa Slavíčkovy cesty. Úporná snaha po opravdovosti a hledání jejího výtvarného ekvivalentu. Už v prvním roce si z Kameniček přináší řadu obrazů a v pražském ateliéru k nim, na základě poznámek, přibývají další. V Kameničkách a okolí ho především zaujalo vysoké nebe, typické osamělé stromy na okrajích cest, břízky i jeřabiny, téměř vždy rozevláté a očesané větrem, měkké terénní vlny a táhlé svahy. Desítky obrazů vznikají i v následujících dvou letech. Teprve na konci roku 1905 cítí, že je potřeba dát kraji sbohem. Tento kraj změnil jeho paletu – přinesl zemité tóny a vypěstoval jeho smysl pro oblohu, její pozoruhodnou krásu.“ (Jana Orlíková) Největší soubory obrazů zapůjčila Národní galerie v Praze a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, zahrnta jsou rovněž díla ze soukromých sbírek, některá jsou prezentována poprvé. Výstava je realizována ve spolupráci s Východočeskou galerií v Pardubicích, která vydala k výstavě katalog.