ANTONÍN KROČA: NA DŘEŇ

Jak už napovídá sám název výstavy, je Kročův dramaticky expresivní projev výrazem snahy proniknout malbou hluboko pod povrch, do struktury svalů, šlach a nervů - ke kořenům života člověka i přírody. Proces malby pociťuje Kroča jako životní nutnost, potřebuje jej jako součást svého metabolismu. Proto už dávno odložil štětce a pracuje mnohem bezprostředněji přímo rukama. Pro náměty svých maleb nehledá žádné limity. Nejsou cílem, ale jen nástrojem, prostředkem, který umožňuje vizualizovat “děj” malby. Tu chápe autor jako akt života, procesuálního a nezávislého. Snad proto můžeme určitou část tvorby Antonína Kroči označit za abstraktní, přestože jeho motivace jsou vždy jednoznačně určovány malířovou senzualitou. Nejen v případě aktů, ale i ve výjevech krajinářských nebo u kytic a portrétů, cítíme jasně tu eruptivní směsici erotické fascinace a dramatického výrazu. Kroča nemaluje krásné věci a lidi. Kroča odstraňuje všechna pozlátka a šminky, nenechá se zmást hezkou tváří, maluje vpravdě samu dřeň. A na té zpravidla nebývá nic krásného.