Anna Polanská - Tektonika

 Díky narušování jeho vnější struktury lze docílit výtečných uměleckých efektů, je možné jej dynamizovat nebo naopak harmonizovat. Vždyť co jiného je například broušení skla, nežli – stejně jako v tektonice, oblasti geologie zabývající se poruchami zemské kůry, – křehká či plastická deformace, jež sice není nahodilá, bez příčiny, ale ani exaktně stejná? Tak lze vnímat i broušené skleněné objekty Anny Polanské (*1973) sochané odvážně hluboko do stěn, mísící v sobě archetypální tvarosloví přírody s letmými doteky estetiky antických řezáčů drahokamů či architektury třicátých let 20. století.