Anna Neborová / Odstíny dne

Své výjimečné místo v tomto rámci zaujímá i tím, že se nevzdala média obrazu, a to ani v době silného nástupu nových médií, které obraz na čas takřka vytěsnily z uměleckého provozu jako médium regresivní a „archaické“. Neborová svéhlavě obhajovala obraz a aktualizovala jeho pozici v nových společenských podmínkách. Rozlomení zkušenosti a její nové scelování se v malbě Anny Neborové promítá do celkové atmosféry obrazu, do „tvaru času“ a „barvy místa“, případně „barevní režie předmětu“. Stojí za volbou námětu. Už tato volba je zásadním rozhodnutím, které vyjímá figury, předměty a prostory z přirozeného kontextu a zasazuje je do řetězící se logiky autorčiny pozornosti. Do jakéhosi, řekněme autorského scénáře či mapy, jejíž struktura se v čase volně přeskupuje, rozvolňuje, zahušťuje. Každý obraz rozšiřuje pomyslnou sbírku registrujících skladeb a konstelací blízkých i vzdálených jevů. I zde se odehrává tvůrčí pohyb, který postrádá jednorozměrnost a jednosměrnost. Je jím směřování od dějových celků (krajina, park, zahrada, město, pláž) ke konkrétním předmětům (sbírka) a jejich „portrétům“ či „podobiznám“, ale i převracení zmiňovaného pohybu do zpětného zrcadlení. Vzniká tak obrazový pohled nikoli na věci samotné (jako svébytné reprezentanty), ale do nich nebo skrze ně. Právě tato hodnota „transparentnosti“, stejně jako koncentrovaná pozornost na tvarové bohatství a tvárnost předmětů propojujících jejich rub a líc, propůjčuje obrazům Neborové novou kvalitu a rozměr. Výstavní záměr představí autorčiny poslední práce, které reflektují vztah k předmětům denní potřeby, k prostoru domova s jeho věcným potenciálem, který se začíná odcizovat a žít si vlastním životem.