Andrea Stašková - SKLO

Uplatňuje principy variace, vrstvení, prolínání, gradace. Využitím rytmu a prvků minimalismu s jasnou melodickou linií a lyrikou osobního sdělení vytváří harmonicky působící díla.

Sklo je předkládáno jako materiál průzračný, jiskřivý, křehký, ale zároveň pevný, tvrdý i poddajný. Je nositelem autorčiných myšlenek, pocitů a emocí. Radostné i bolestné životní zlomy se přetavují v nově tvořené objekty stejně jako bytostná potřeba očistit se, zklidnit, potřeba přestat hledat vně, a nalézat uvnitř sebe. Hledat a nalézat. Skla se tak stávají čistější, průhlednější, barva přestává být nositelkou sdělení. Důležité je vyjádření tvarem, čistotou, prázdnotou, lehkostí a jednoduchostí. Opakující se motivy kruhu, slunce, vně i uvnitř ohraničeného tvaru znamenajícího zónu bezpečí vybízejí k jeho vědomému překračování.

Cesta skla je stejná jako osud člověka: nevyzpytatelná, neuchopitelná a někdy i nepochopitelná.