Aleš Růžička

Tato generace, která bývá ze setrvačnosti stále ještě často označována jako generace mladých, dozrála do středních let a prvního skutečného bilancování. Je typická především svými intermediálními přístupy, a má již své ikony. Aleš Růžička je pravověrný vyznavač malby a od tohoto média zásadně neodbočuje. Nejen v rámci své generace patří v současné době mezi její nekompromisní a nepřehlédnutelné představitele. Do odborného povědomí se uvedl na IV. Zlínském salonu mladých, kde zapůsobil mezi konceptem a novými médii jako zjevení a za své Parky získal I. Cenu Václava Chada.
Jako prostředníky svých malířských projekcí zvolil květiny. Rostliny v květináči, ve váze, svázané v kytici, živé, uvadající, suché vyjadřují pocit sounáležitosti s květinou nejen pro jméno Růžička. Růžičkovy rostliny na velkorysých plátnech i malých obrázcích vyrůstají z nálad, pocitů a setkání, jak je přináší život. Vášeň, láska, strach, očekávání, radost. S květinou je spojena pomíjivost i nové vzcházení. Okamžik proměněný v trvání je záležitostí žánru zátiší, malířsky řešícího vztah člověka k smyslovému světu.