11. Cena kritiky za mladou malbu 2018

Při četbě Andersenových povídek a pohádek vnímáme jakoby roztržitý styl, který vzdáleně připomíná hudební improvizace scatterů. Jako bychom v ruce obraceli diamant s tisíci odrazivých plošek. Andersen začíná větu v jednom tématu a skončí v jiném, volně přeskakuje mezi přímou řečí a popisem a žene příběh dopředu, neustále vybízí k fantazijnímu představování si konkrétní scény. Je fascinující, jak jeho příběhy oscilují mezi pohádkovým příběhem pro děti, temným dramatem pro dospělé a lehkou féerií zahradní komedie.