Josef Štogr: Možnosti

Autorská kniha, jak jsme se mohli přesvědčit během roku výstav v projektu Polička, může nabývat množství rozmanitých podob – od práce čistě konceptuální přes grafickou až po malířskou. Od útvarů bez textu, přes apropriaci textu jiných autorů po zpracování textů vlastních. Existuje ale vždy několik aspektů vzniku autorské knihy, jež její tvůrce při tvorbě uplatňuje – koncipuje ji jako ucelený myšlenkový a vizuální útvar, volí či tvoří slova a obrazy, píše či sází a tiskne, váže… Tento proces sdílí s tvůrcem v jiné oblasti – v samizdatu, jenž může být nazván autorskou knihou sui generis.

Časopis Možnost, vydávaný v poslední dekádě normalizace (1980 – 1989) Josefem Štogrem za podpory a spoluúčasti jeho ženy Jarmily, je názorným příkladem tohoto pojetí. Možnost se zaměřovala na literaturu v nejširším slova smyslu (poezii, eseje, recenze, meditace…) a v podobě „textů o“ si všímala i výtvarného umění (v pozoruhodně krátké době po svém vzniku přinášela např. reflexe práce Christovy, Kaprowovy apod.). Vizuální tvorba však do ní vstupovala i přímo – Štogrovi žili v ateliéru Jarmilina otce, malíře Františka Doležala, stále uprostřed obrazů v různých stádiích zrodu a oba se zabývali výtvarnými experimenty. Josef např. linorytem – jako nejdostupnější metodu tisku jej volil pro výrobu plakátů k výstavám, v rámci experimentování dokonce z lina vytvořil písmo, kterým pro samizdatové vydání sázel text Bohuslava Reynka. Vlastní metodou na hranici tisku (údery kladivem nebo jen tlakem tvrdého předmětu přes uhlový a cílový papír) z něj tak vytvářel ilustrace, jež byly zvláštně kompatibilní se strojopisným průklepem.