Roman Brichcín – prodejní výstava

Otevřené příběhy
Nejnovější obrazy Romana Brichcína jsou zjevnějšími či skrytějšími příběhy, vycházejícími z osobních zkušeností i osvojených si odvěkých námětů výtvarného umění, z podstatných i prachových zážitků, z lidských dramat i náhodně spatřených okamžiků. Brichcín se dokáže přesně pohybovat na hraně vážného a letmého, radosti a smutku, vyrovnává tragičnost uvolněností, tesknotu smyslností, nezvladatelnou tíži spirituální vylehčeností. Loňské práce vyjevují další stránky jeho vnitřního potenciálu, než ukazovaly předcházející: divácky vstřícné, mnohostranně rozvinuté barevné cítění pronikají uvolněné, plynoucí vrstvy představivosti, jež nemají žádná předem daná pravidla, avšak někdy se navracejí k mytickým vzorcům, k příležitostně se vynořujícím strukturám lidské mysli. Do Brichcínova především figurálně zaměřeného přístupu zasahuje nyní důrazněji geometrizace jako ozvěna, umožňující prostorové posuny, opakování a nečekaná spojení. Autor příležitostně pracuje se zdvojením a se ztrojením, umocňujícím někdy vypjatou existenciální atmosféru jeho obrazů, jindy ji naopak tlumím tak, aby zřetelnější uplatnění nalezla barva. Brichcínův pohyb mezi barvou a linií zůstává otevřený tak jako děje, vstupující do jeho obrazů jako události, s nimiž se nemůže jinak vyrovnat. Přestože je spíše jeho projev lyrický, vnikají do něj expresivní sváry, vytvářející podivné, mnohaznačné tvarové srostlice prudkých zkratek.
Chtěli-li bychom postihnout rozpětí, ve kterém se současná Brichcínova tvorba nachází, lze jej vyjádřit napětím, vyplývajícím ze dvou obrazů, zachycujících přímo malíře: jednak z obrazu Ukrývání kresby II, jenž se realističtějším podáním poněkud vymyká současnému souboru jeho prací, neboť je vzpomínkou na vlastní dětství, kdy před rodiči schovával své rané kresby do země z obavy, aby neobjevili jeho umělecké sklony, jednak z práce Neviditelný obraz, kdy má sedící postava před sebou transparentní rám, jímž zrak diváka prochází, aniž by utkvěl na jeho plátně. Brichcína vede touha, jejíž kořeny tkví hluboko v jeho minulosti, avšak zároveň nechává přístup budoucnosti, projevující se materializací obrazů v prázdném rámu.
Karel Srp