Ak. malíř František Hanáček (8.7. 1954 – 4.7.2019), rodák z Kyjova, studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, navštěvoval Vysokou školu výtvarných umění Kunsthochschule v Berlíně, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (žák Aloise Fišárka a Karla Součka).
V Kyjově se František Hanáček narodil a prožil kus dětství. „Slovácko je ve mně už od mala. Moje babička z tatínkovy strany vyšívala na kroje ozdoby. Pořád jsem tam poletoval a toto jsem pochytil," vzpomínal. Jeho tvorba není jen pouhým dokumentem lidových krojů, ale živým, energickým zachycením duše Slovácka. Pokud hledáte spojení tradice s moderním malířským rukopisem, Hanáčkovo dílo je přesně tím bodem, kde se minulost potkává s přítomností.
Za svou malířskou kariéru vystřídal vícero malířských směrů od realismu, fauvismu, expresionismu, impresionismu až ke kubismu. K živým, výrazně barevným folklórním tématům se ale věnoval v průběhu celé své tvorby. Jeho velkým vzorem byl Joža Uprka, asi jeden z největších představitelů folklorní tématiky. Jeho přáním bylo, aby jeho práce byly vystaveny právě vedle těch Uprkových. „Takový atomový věk vedle více než sto let staré malby“.
V době digitalizace a globalizace působí Hanáčkovy obrazy jako kotva. Připomínají nám identitu regionu, ale dělají to formou, která je srozumitelná i pro moderního člověka. Jeho obrazy zdobí nejen galerie, ale i soukromé sbírky po celém světě, čímž moravský folklor vyváží daleko za hranice našich regionů.
František Hanáček dokazuje, že lidové umění není mrtvé téma. V jeho podání je to exploze barev a životní energie, která ani po letech neztrácí na aktuálnosti.




