Na počátku stálo silné tvůrčí sebevědomí, ryzí talent a cílevědomý zájem o okolní svět, které se během půlstoletí rozvinuly v mimořádné a mezinárodně uznávané celoživotní dílo.
Hvězdný rozjezd v budějovické avantgardě
Již v roce 1965 otiskl deník Jihočeská pravda poprvé kresbu Václava Johanuse. Následující rok přinesl řadu výstavních úspěchů – jeho práce rezonovaly v českobudějovickém Klubu 17. listopadu VŠZ i v Klubu mladých Beseda. Nepřehlédnutelnou byla účast na českokrumlovské přehlídce PROEMIO, prestižní celostátní platformě, která určovala nové impulsy v tehdejším umění. Odtud autorovy práce putovaly na samostatnou výstavu do dalekého Novosibirsku.
Tehdejší České Budějovice se nesly na nevídané kulturní vlně v podobě divadel malých forem, ožívajícího jazzu i studentských občasníků. V tomto prostředí působila Johanusova úsporná a originální výtvarná forma jako zjevení. Ostře kontrastovala s dosluhujícím popisným stylem padesátých let. Spisovatel Jan Bauer v katalogu k výstavě z roku 1966 uvedl: „Johanus se zříká toporného akademického schématu malby ve prospěch vyhraněné senzibility psychických výpovědí. Je suverénní ve svých strukturách.“ Jeho nezaměnitelný styl našel ještě před vojnou mimo jiné prostor na stránkách avantgardního týdeníku Student.
Razantní rozjezd dočasně přerušila základní vojenská služba v Kroměříži. Umělec kontakt s redakcemi neztratil, v době volna tvořil i na vojně a výsledkem byla mimo jiné samostatná výstava v pražském Ústředním domě armády. Po návratu do civilu okamžitě přišly nové nabídky. Sám Václav Johanus později s nadsázkou vzpomínal: „Přišel jsem z vojny, a už to jelo.“
Tisíce kreseb pro legendární časopisy
Během následujících desetiletí autor vytvořil tisíce novinových kreseb a glos, jimiž spoluutvářel podobu českého kresleného humoru a ilustrace na stránkách desítek celostátních titulů. Patřily mezi ně Mladý svět, Dikobraz, Stadión, Světová literatura, Domov, Květy, Reportér, Hospodářské noviny, Ekonom či Právní rádce, včetně více než padesátileté spolupráce s Učitelskými novinami a Deníky Bohemia. Na tuto průběžnou činnost přirozeně navazovala pravidelná účast na proslulých Salonech kresleného humoru v Malostranské besedě v Praze, domácích přehlídkách současné české ilustrace a mezinárodním Bienále užité grafiky a ilustrace Brno.
Významným mezníkem se v letech 1976–1980 stala pravidelná tvůrčí setkání karikaturistů v Jihočeských papírnách ve Větřní u Českého Krumlova, která Václav Johanus inicioval. V přátelské atmosféře se zde scházela silná generace kreslířů: Miroslav Barták, Jiří Daniel, Jiří Hrubý, Vladimír Jiránek, Václav Johanus, Petr Juřena, Jiří Kerles, Vladimír Renčín, Jiří Slíva, Jiří Šalamoun a Vlastimil Zábranský. Tyto autory pak spojovalo celoživotní přátelství a následné, více než pětačtyřicetileté působení na stránkách předních tiskovin a humoristických příloh.
Svět dětské fantazie a užité grafiky
S obdivuhodnou suverenitou střídal výtvarné disciplíny a přijímal nové výzvy. V celé autorově tvorbě se ve vzácné rovnováze potkává čistá radost z tvorby pro nejmenší s precizní prací v oblasti typografie a grafického designu. Pro děti navrhoval dřevěné hračky, leporela, omalovánky i obrázkovou encyklopedii Poznáváme svět. Ilustroval přes 40 knih, oblíbené dětské časopisy Sluníčko, Mateřídouška či Ohníček a výtvarně spolupracoval s Československou televizí na animovaném seriálu. Ve spolupráci s architekty navrhoval interiéry mateřských škol a dětských nemocničních pavilonů. „Václav Johanus kladl důraz na poetičnost, přehlednost a především imaginativnost výtvarné formy. V ilustracích pro děti zářily jeho obrázky jako drahokamy,“ uvedl výtvarný kritik Jan Paul.
Souběžně s touto poetickou linkou spolupracoval Václav Johanus s řadou velkých společností a firem, pro něž v rámci užité grafiky vytvářel firemní tiskoviny, autorské stolní a nástěnné kalendáře, logotypy, plakáty, příležitostné tisky a podobně, včetně grafické úpravy a typografie. Patřily mezi ně Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Česká pojišťovna, Česká spořitelna, ČEZ, Koh-i-noor Hardtmuth, Edikt – stavby silnic a železnic, Jihočeská energetika, Jihočeská univerzita, Vydavatelství Růže, Pressfoto, Supraphon, Panton, Jihočeské divadlo, Malé divadlo a další.
Mistrovství čisté serigrafie
Šíře Johanusova uměleckého rozpětí byla mimořádná – sahala od kresleného humoru přes typografii, grafický design, volnou malbu v temperách a akrylu až po precizní koláže s prvorepublikovým charakterem. Vrcholem volné tvorby autora však zůstává grafika. Jeho vícebarevné serigrafie získávají respekt pro absolutně přesný soutisk barevných ploch a mistrovskou čistotu. S jeho dílem, zahrnujícím přes 100 samostatných výstav a 220 společných přehlídek, se seznámilo publikum v metropolích po celém světě: ve Frankfurtu, Londýně, Curychu, Vídni, Tokiu, Havaně či Šen-čenu.
Odkaz, který zůstává
Mladické nadšení, ryzí talent a cílevědomý zájem o okolní svět, které stály na počátku tvorby, dokázal Václav Johanus mistrovsky zúročit: rozpětí jeho profesních aktivit, v nichž se s naprostou přirozeností dokázal prosadit a uspět, je obdivuhodné. Jeho lidsky a umělecky vyvážená osobnost přinášela do výtvarného prostředí vzácnou velkorysost. Jako suverénní autor dokázal respektovat tvorbu ostatních a přirozeně propojovat umělecký svět s veřejností. V roce 1998 založil Galerii Hrozen, kde systematickou prací a osobním vedením po čtvrtstoletí naplňoval vlastní představy o prezentaci špičkového umění se zaměřením na grafiku, ilustraci, kreslený humor, design a typografii. Výtvarná scéna ztratila jeho odchodem v roce 2024 originálního, hluboce vzdělaného a ve svém konání vzácně uměřeného umělce. Grafik Václav Johanus zanechal v dějinách české vizuální kultury nepřehlédnutelnou a nadčasovou stopu.
