Raná literární tvorba a její vnímání
Váchalův zájem o psané slovo se naplno projevil roku 1910 vydáním autorské knihy Vidění sedmera dnů a planet. Během následujících tří desetiletí vytvořil přes šedesát titulů, mezi nimiž figurují díla nesporných literárních kvalit, jako např. Krvavý román (1924), Přírodopis strašidel (1924) či Šumava umírající a romantická (1931). Přesto byl Váchal-spisovatel dlouho zastíněn Váchalem-výtvarníkem. Důvodem byla především exkluzivita jeho děl – vycházela v nepatrných nákladech a byla koncipována jako estetické objekty, kde vlastní písmo, dřevoryty a text tvořily jednotný, těžko reprodukovatelný celek.Éra ve Studeňanech (1939–1967)
Zásadní zlom v jeho tvorbě nastal na přelomu let 1939 a 1940, kdy se v důsledku válečných útrap a tíživé finanční situace uchýlil do ústraní na statek Anny Mackové ve Studeňanech u Jičína. Toto období znamenalo pro Váchala ústup z aktivní výtvarné činnosti, ale zároveň nebývalý rozkvět jeho literární invence.
V této době se hlavním prostředkem jeho uměleckého sebevyjádření staly dopisy a „dopisy-romány“. Tyto texty, které Váchal s ironickým odstupem nazýval „blafaninami“, „kecaniny“ či „camraninami“, dosahovaly desítek stran. V jejich obsahu se zrcadlil celý umělcův vnitřní svět – od hlubokého zájmu o okultismus, theosofii a magii, přes vzpomínky na přátele, až po velmi ostré, často až xenofobní komentáře k politickému dění v protektorátu a následně v komunistickém Československu. Psaní pro něj bylo nejen terapií a způsobem komunikace, ale i jedinou „měnou“, kterou mohl splácet pomoc blízkých, zajišťujících mu potraviny, tabák či alkohol.
Edice Studeňany z papíru
V návaznosti na snahu zpřístupnit dílo Josefa Váchala (1884–1969) v co možná nejúplnější podobě, založilo nakladatelství Kodudek a Památníkem národního písemnictví (Muzeum literatury) knižní edici Studeňany z papíru a systematicky se tak začali věnovat Váchalovým rukopisům.
V této edici již světlo světa spatřily tři dílka a čtvrté se pomalu rodí. Nejčerstvější z nich, obsahově také asi nejrozsáhlejší Čertova babička, v rozsahu 1064 stran, je právě v prodeji ve vybraných knihkupectvích, mimo jiné i na iumeni.cz.
Tisíc Gagarínů a jedna řepařka! (2022)
Soubor sedmi obsáhlých dopisů dřevorytce Josefa Váchala (1884–1969) jeho jedinému žáku a celoživotnímu příteli Josefu Hodkovi (1888–1973), napsané mezi lety 1949 a 1963 je možné vnímat jako ironicky hořký smích-výsměch národem zneuznaného génia stiženého grafomanií, do nebe volající pýchou. Jako návaly pozdní náruživosti, nedostatkem soudnosti a prohlubujícím se alkoholismem nabobtnalými na samou hranici snesitelnosti.
Takovej extravuřt ze Studeňan (2025)
Dopisy Josefa Váchala určené vinohradskému sběrateli exlibris Hubertu Haklovi odráží nové politické a ekonomické poměry země, nedostatek kvalitního materiálu na rytí dřevorytů, stejně jako neveselé vyhlídky pro podnikatele a umělce.
Josef Váchal nastalé poměry vtipně glosuje, jeden z dopisů nazývá Kázáním perníkářům na všechny neděle a svátky až do oteplení! Naráží tak na Haklovo obchodování s cukrovinkami. Váchal mimo jiné vyčítá exlibristům, že lepí kněhoznačky do knih oslavující lidi jako je Kléma Antonius Zápotocký, a dodává, že kdyby on sám se přidržel Boha a Zdeňka Nejedlého, mohl dnes úspěšně malovat. Bohem myslí nebeského otce z Kremlu.
Čtenář se zas a znovu stává svědkem Váchalových tirád, osočování, ironických šlehů, ?„žvanění“, okázalého pobuřování, nejrůznějších konspiračních teorií, né(z)řízeného smyslu pro humor, či dojemných scén.
Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh (2026)
Nejrozmáchlejší objemem a nejrazantnější kalibrem. Taková je Čertova babička Josefa Váchala. Sociálně erotický román psaný mezi lety 1943–1956.
Podle všeho jeho nejopulentnější pocta krvavému románu, která je kromě běžných žánrových rekvizit (senzačních odhalení, fantastických vynálezů, primitivního antisemitismu, náhlých zvratů, zpustlých krásek, láskyplných objetí, agentů, prostitutek, zločinů, intrik, tajemství, zednářů, pomluv, chudiny, zrady, šlechticů, lásky, nemoci, spiknutí, romantiky, měšťáků, pirátů, podvodů, politiky, kněžích, vzdálených zemé, šílenství, drahocenných šperků, slovních hříček, narážek, archaismů, fonetických přepisů, germanismů, novotvarů či vulgarit) napěchován erotikou.
Edice Studeňany z papíru – postupně bude vycházet
Dopisy Josefa Váchala a Graciána Ševčíka z let 1944 – 1969 (vyjde na podzim 2026)
Velmi pěkná a užitečná knížka pro pijáky vína, rytce a řezáče dřeva všeho druhu
Modrá zednářská knížka
Čarodějnice holešovická aneb vězeň v bolševickém hradě, či-li román psaný za pomoci svobodných zednářů
Studeňany, pošta Radim
Umělecký odkaz a kontroverze
Dnešní čtenář může v těchto textech nalézt unikátní vhled do každodennosti umělce, který žil zcela stranou oficiální kultury a na pokraji přežití. Ačkoliv se Váchal ve svých dopisech nevyhýbá kontroverzním tématům, antisemitským či zednářským konspiračním teoriím, je třeba mít na paměti, že tyto motivy pro něj často fungovaly jako silné literární figury a nástroje specifického humoru, nikoliv jako prostoduchá politická dogmata. Váchal byl komplexní, bytostně nezávislou osobností, která za cenu nepochopení okolím odmítala konformitu.
Teprve po roce 1989 se Váchal dočkal plného uznání jako jedna z klíčových postav českého umění 20. století. Dnes tak máme možnost nahlížet na jeho „studěňanské“ torzo – přes tisíce stránek rukopisů – jako na sugestivní zprávu o stavu českého světa minulého století.
