Až na výjimky si úvody k výstavám psal sám, „a sice tak dobře, že žádný prostředník by mu nemohl lépe posloužiti“. Výstavy prý bývaly ještě zajímavější. Rykr neustále hledal formu a styl svého výtvarného vyjadřování a svými experimenty předběhl dobu. Tak třeba „z papíru, dřevíček, hadříků a mnoha jiných ingrediencí vytvořil (…) barevnou féerii, která má svůj rytmus obsahový i formální a která zachycuje dojem a okouzlení, jemuž podléháme třeba v Loretě nebo na Karlově. Jeho práce šíří kolem sebe podobnou atmosféru jako třeba revue Voskovce a Wericha, kde se bavíte nejen tím, co se předkládá, ale i pomyšlením na to, jak málo se asi autoři nudili, když komponovali“. (Použité citace jsou z roku 1936 z únorového vydání Evy, Časopisu vzdělané ženy.)
Žel během nacistické okupace 15. ledna ve svých nedožitých čtyřiceti letech Zdenek Rykr dobrovolně opustil svět. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky kunsthistorikům Jindřichu Chalupeckému a Vojtěchu Lahodovi. Letos by se Vojtěch Lahoda dožil 70 let. Je nám ctí a potěšením, že v roce dvojího jubilea můžeme oživit retrospektivu Zdenka Rykra doplněnou o komentáře pánů Lahody a Chalupeckého a Rykrova díla, která se na původní výstavu v Národní galerii nevešly.
Zdenek Rykr a továrna na čokoládu Národní galerie, Veletržní palác 26. května 2016 – 28. srpna 2016 autor koncepce Vojtěch Lahoda kurátorka Lenka Pastýříková Virtuální prohlídka zpracována Art for Good (Nový život výstav)
Tvorba Zdenka Rykra (1900–1940) je přitažlivá záměrnou rezignací na jeden stylový modus. Malíř, dodneška stále poněkud zapomenutý, tvořil expresionisticky, realisticky, kubisticky, ale též v duchu novoklasicismu, smyslového realismu, neofauvismu, abstrakce, surrealismu, vytvářel koláže i asambláže, ale také plastiky a objekty. Byl současně konzervativní i avantgardní. Rykr přitahuje ale také oscilací mezi moderním uměním a reklamní činností. V roce 1921 začal vytvářet obaly a propagační letáky a plakáty pro Maršner-Orion, později Orion, jednoho z největších výrobců čokolády a cukrovinek v meziválečném Československu. Kultivovanost a nápaditost obalů čokolád Orion neměla ve své době obdoby stejně jako dlouhodobé působení umělce pro firmu Orion až do roku 1939. 
Rykrův „vynález“ čokoládové hvězdy Orion, provazcového písma nápisu Orion i motiv mouřenína na obalu slavné tyčinky Kofila svědčí o nevídaných schopnostech mladého umělce autodidakta. Čedok, Káva Kulík, německá automobilka Horch, Dr. Zátka, Škoda nebo Baťa pak byly dalšími společnostmi, na jejichž propagaci se Zdenek Rykr podílel.
Rykr byl zručný kreslíř a karikaturista, podílel se na tvorbě satirického časopisu Trn, psal fejetony, které si také často ilustroval, redigoval časopis Domov a svět. Byl nezvykle úspěšný jak v reklamě, tak i ve volné tvorbě, ale také jako výtvarný kritik a žurnalista. Již v roce 1921 vystavoval jako samouk a student se slavnými Tvrdošíjnými, ve 30. letech vystavoval v Paříži v Salónu Nadnezávislých. Výrazně podílel také na expozici Lázeňství v Československém pavilonu architekta Jaromíra Krejcara na Světové výstavě v Paříži 1937. K zajímavé a košaté tvorbě Zdenka Rykra se váže ale také silný osobní příběh komerčně úspěšného umělce, který byl v uměleckém provozu navzdory tomu outsiderem. Pod tlakem okupace Českloslovenska nacistickým Německem spáchal Rykr v roce 1940 sebevraždu.
Výstava ve Veletržním paláci představila Rykrovu tvorbu v celé šíři a úplnosti. Znejasnění hranic mezi vysokým a nízkým a mezi jednotlivými stylovými tendencemi ukázalo, že dílo Zdenka Rykra je stále aktuální.
