První Hankeho zkušenost s monumentálními exteriérovými realizacemi je datována rokem 2000 a spojena s Bukovany u Kyjova. Tamní třímetrová socha Sv. Urbana z dubového dřeva rámuje počátek umělcovy cesty otevřenou krajinou, která se odvíjí přes sérii realizací v kameni vzešlých z účasti na sympoziích směrem k pomníkovým monumentům, jež vznikají jako ví- tězné návrhy z veřejných soutěží nebo na základě přímých pobídek. V současnosti už tvoří klíčovou kontinuální linii v Hankeho práci, přirozeně rozvíjenou v těsné vazbě s jeho volnou tvorbou sochařskou a kreslířskou.
O provázanosti autorových děl napříč časovými
vrstvami i tvůrčími okruhy bez ohledu na to, zda se
jedná o formy realistické nebo silně abstrahované,
podala svědectví letošní výstava Radima Hankeho
v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. /1 V širokém záběru od osmdesátých let 20. století po nejno-
vější díla obsáhla hlavní formální a ideové principy
umělcovy tvorby. Jejich výklad se odehrával díky otevřenému halovému prostoru v nevšední konfrontaci
různorodých sochařských a kresebných souborů.
Výstava se zároveň stala příležitostí k vydání Hankeho monografie, která poprvé v úplnosti zmapovala
jeho dosavadní životní a tvůrčí dráhu. /2 Celek knihy
byl uspořádán podle tematických kapitol, v nichž
se lze seznámit s téměř všemi autorovými sochami
ve veřejném prostoru a vnímat přitom vzájemnou
determinovanost s jeho ostatními pracemi.
Radim Hanke patří k umělcům, kteří vždy vycházeli z představy dokonalé harmonie formy a ob- sahu. Uvedenému principu podřizuje obě zdánlivě protikladné polohy, kdy na jedné straně neváhá so- chy přiblížit k maximálnímu tvarovému oproštění a na straně druhé jim přivlastňuje realistické vzezření. Ačkoliv je to realita nepopírající realitu viditel- nou, Hanke své sochařské tvary subjektivizuje, a to s vědomím, že zdroj „nové skutečnosti“ tkví v jejich jádru. Tato skutečnost se objevuje i v obou jeho nedávno dokončených pomníkových realizacích, sousoší Alfonse Muchy a Maxe Dvořáka v Hrušovanech nad Jevišovkou (2017–2025) a soše Marie Restituty Kafkové v Brně-Husovicích (2022–2025).
Myšlenka realizace sochařského díla k poctě
dvou velkých osobností působících v Hrušovanech
nad Jevišovkou má poněkud delší a spletitější pozadí. Podnět vzešel od dlouholetého starosty města
Miroslava Miloše v roce 2017, kdy oslovil Radima
Hankeho s žádostí o vypracování uměleckého návrhu a jeho neokázalého začlenění do městského
prostoru pomocí prvku lavičky. Šlo o zpodobení
malíře Alfonse Muchy (1860–1939) a historika umění Maxe Dvořáka (1874–1921), kteří sem zajížděli
na pozvání rodu Khuen-Belasi, posledních šlechtických majitelů zámku v Hrušovanech a nedalekého
Emina zámku (Emmahof). Zatímco Alfons Mucha
tu pobýval na počátku své umělecké kariéry v osmdesátých letech 19. století, aby vytvořil nástěnné
malby v prostorách Emina zámku nebo také dnešního sídla hrušovanské radnice, /3 profesor Vídeňské
univerzity Max Dvořák byl během poslední návštěvy
svého žáka Karla Khuen-Belassiho na Emině zámku
na počátku února 1921 vysílen nemocí natolik, že
nečekaně zemřel a posléze byl pohřben na místním
hřbitově.
...
Celý článek si můžete přečíst v časopise o umění Prostor Zlín 4/2025
Autorka článku: Pavlína Pyšná.
Objednat jej můžete ZDE.
Prostor Zlín je odborný časopis s více než dvacetiletou historií. Vychází čtvrtletně a jeho vydavatelem je Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, která při přípravě spolupracuje s předními českými i slovenskými umělci, kurátory a dalšími odbornými pracovníky galerijních institucí. Více o časopise na https://www.galeriezlin.cz/cs/publikace-a-prostor-zlin/prostor-zlin/.





