Jiří Šalamoun (17. dubna 1935 – 31. března 2022) patřil k nejvýraznějším a nejoriginálnějším osobnostem české výtvarné scény druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba, zahrnující knižní ilustrace, animovaný film, grafiku a plakáty, se vyznačovala nezaměnitelným rukopisem, v němž se snoubila dětská hravost s intelektuálním vtipem a osobitým, často ironickým pohledem na svět.
Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze a následně na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku si Šalamoun brzy vytvořil svůj vlastní, snadno rozpoznatelný styl. Jeho ilustrace a grafiky charakterizuje výrazná, dynamická linka, deformované figury plné života, syté a nekonvenční barevné palety a překvapivé kompozice. Nebál se nadsázky, grotesknosti a absurdity, čímž jeho díla získávala hlubší význam a provokovala k zamyšlení.
Království ilustrace: Dialog s literaturou
Knižní ilustrace tvořily klíčovou součást Šalamounovy tvorby. Ilustroval více než stovku knih, a to jak klasických děl světové literatury, tak i tvorbu českých autorů. Jeho ilustrace nebyly pouhým doprovodem textu, ale stávaly se s ním rovnocenným partnerem, rozšiřovaly jeho významy a dodávaly mu novou, často nečekanou perspektivu.
Jeho interpretace Kroniky Pickwickova klubu Charlese Dickense, Hobbita J.R.R. Tolkiena či Posledního Mohykána Jamese Fenimora Coopera, která byla navíc vyhlášena mezi deseti nejkrásnějšími knihami století (2025, Muzeum literatury), patří k vrcholům české ilustrační tvorby. Stejně tak nezapomenutelné jsou jeho ilustrace k Panu Tau Oty Hofmana či k Vybraným dílům poetickým, myslitelským a dějepravným fiktivního génia Kozmy Prutkova, kde jeho smysl pro humor a absurditu naprosto vynikl.
Fenomén Maxipes Fík: Oživená fantazie
Široké veřejnosti se Jiří Šalamoun nesmazatelně zapsal do paměti jako autor výtvarné podoby legendárního Maxipsa Fíka. Tento mluvící pes s obrovskýma ušima a dobrosrdečnou povahou se stal ikonou československého večerníčku a dodnes baví generace diváků. Šalamounův jedinečný vizuální styl dal Fíkovi nezaměnitelný charakter a výrazně přispěl k jeho trvalé popularitě. Kromě Maxipsa Fíka se podílel i na dalších animovaných projektech, čímž obohatil českou animovanou tvorbu o originální a nezapomenutelné postavy a světy.
Grafika a plakáty: Umění s přesahy
Vedle ilustrace a animace se Jiří Šalamoun věnoval také volné grafice, zejména litografii, a tvorbě filmových a divadelních plakátů. I v těchto oblastech se projevoval jeho osobitý rukopis, plný invence, humoru a nekonvenčních řešení. Jeho plakáty často překračovaly hranice pouhé propagace a stávaly se autonomními uměleckými díly, které zaujaly svou vizuální originalitou a vtipem.
Pedagogická činnost a trvalý odkaz
V letech 1990 až 2003 působil Jiří Šalamoun jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vedl ateliér ilustrace a grafiky. Svým studentům předával nejen technické dovednosti, ale především svůj osobitý přístup k umění, založený na hravosti, imaginaci a kritickém myšlení.
V roce 2021 uspořádalo Museum Kampa jeho velikou retrospektivní výstavu ( 17.1. – 31.10.2021, Jiří Šalamoun, Kdo neviděl, neuvěří, to mě věřte). Při této příležitosti vyšla rovněž výpravná monografie Nic k zahození. (Vydavatelství Kavka, 2021). To také vydalo mimo jiné i drobnější, neméně zajímavé publikace, například scénář k nerealizované knize Tak i naopak čili proč vznikají skvrny na Slunci nebo netradičně básnickou sbírku
Své originální litografie propůjčil Jiří Šalamoun v roce 2009 i známému autorovi Edgaru Allanu Poemu v bibliofilii vydanou nakladatelstvím Aulos – Odcizený dopis. Vydáno bylo 70 číslovaných, signovaných výtisku a pár posledních kusů je stále ještě k mání, třeba i v našem eshopu.
Dílo Jiřího Šalamouna je trvalým přínosem českému umění. Jeho schopnost propojit dětskou fantazii s intelektuálním vtipem a vytvořit nezaměnitelné vizuální světy oslovuje diváky a čtenáře napříč generacemi. Jeho ilustrace a animované postavy se staly součástí našeho kulturního dědictví a jeho originální hlas bude v české výtvarné kultuře dlouho znít. I po jeho odchodu jeho dílo nadále inspiruje a těší, připomínajíc nám sílu hravosti a imaginace v umění.
