Výstava The Space Between navazuje na dlouhodobý zájem galerie o dialog mezi architekturou a výtvarným uměním a soustředí se na roli prostoru při formování estetické a kulturní zkušenosti. Jejím východiskem je chápání okolního prostředí jako dynamické konfigurace vztahů mezi architekturou, krajinou, tělem a pamětí, mezi nimiž zákonitě vznikají mezery. Právě tyto přechodové zóny, v nichž může docházet k přehodnocování prostorové zkušenosti, jsou základním východiskem architektury výstavy navržené Richardem Loskotem.
Projekt doprovází esej teoretika Alekseie Borisionoka, který reflektuje, jak elementární síly nejzřetelněji odhalují křehkost prostorových a společenských struktur a otevírají je novým formám interpretace. Jeho text rezonuje s vystavenými díly a věnuje se úvahám o vztahu environmentálních procesů, moci a kulturní imaginace. Navazuje tak na myšlení francouzského filozofa Félixe Guattariho, který prostor vnímal jako prolínající se rovinu environmentální, sociální a mentální ekologie, a především pak jako neustále se proměňující konstelaci vztahů. Právě tento procesuální přístup k prostoru artikulují vystavená díla, a to napříč médii – od kresby a malby přes sochu a skleněnou plastiku až po site-specific instalaci.
Uvažování o prázdnotě či intervalu jako místech vzniku významu se v dějinách architektury a estetiky objevuje opakovaně – od antiky a renesančních teorií proporcí až po fenomenologii prostoru a konceptuální umění 20. století. V moderním a postmoderním myšlení získává mezera nové vrstvy významu: přestává být pouhou součástí kompozice a stává se procesem či prahovou situací, v níž se proměňují vztahy mezi subjektem a objektem, mezi tělem a architekturou a mezi živým a neživým. V současné době, kdy se vztah člověka k prostoru stává čím dál méně samozřejmým, nabízí toto čtení možnost imaginace nového vztahu k prostoru, jako místu, které není pouze pasivním dějištěm lidské činnosti, ale aktivním účastníkem procesů, v nichž se formují způsoby bytí člověka i celé společnosti.
Vystavující umělci: Veronika Hapchenko, Magdalena Jetelová, Jan Poupě, Michal Škoda, Stanislav Libenský & Jaroslava Brychtová
Kurátorský text: Eva Vele
Kurátorky výstavy: Eva Vele, Natálie Kubíková
Esej: Aleksei Borisionok
Životopisy
MICHAL ŠKODA (nar. 1962)
Michal Škoda žije a pracuje v České republice. Ve své tvorbě se věnuje kresbě, objektům a autorským knihám, přičemž se soustředí na prostorové, mentální a architektonické struktury. Od roku 2011 tvoří kresba jádro jeho umělecké praxe. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách, mimo jiné Národní galerie v Praze, Art Institute of Chicago a muzea Weserburg v Brémách. V letech 1998–2025 působil jako kurátor Galerie současného umění a architektury v Domě umění v Českých Budějovicích. Je nositelem řady ocenění, mimo jiné ceny Junge Kunst Preis (1997) a ceny VIZIUM Akademie výtvarných umění (2024).
JAN POUPĚ (nar. 1989)
Jan Poupě žije a pracuje v České republice. Jeho tvorba vychází z malby a zkoumá konstrukci prostoru a percepce prostřednictvím geometrické abstrakce.
Je laureátem Ceny kritiky za mladou malbu. Svá díla představil v řadě českých galerií i v zahraničí, mimo jiné na Vilniuském malířském trienále.
JAROSLAVA BRYCHTOVÁ (1924–2020) & STANISLAV LIBENSKÝ (1921–2002)
Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský patřili k vůdčím osobnostem českého i mezinárodního moderního sklářského umění. Svoji tvorbu představili na EXPO 58 v Bruselu, EXPO 67 v Montrealu a EXPO 70 v Ósace. Mezi jejich realizace patří významné architektonické zakázky, jako je Nová scéna Národního divadla v Praze či kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta. Jejich díla jsou zastoupena v mezinárodních sbírkách, mimo jiné v Corning Museum of Glass, Victoria and Albert Museum a Metropolitan Museum of Art.
MAGDALENA JETELOVÁ (nar. 1946)
Magdalena Jetelová žije a pracuje v Německu a České republice. Její tvorba zahrnuje sochařství, site-specific instalace a rozsáhlé environmentální projekty.
Vystavovala na mezinárodní scéně v předních institucích, jako jsou Tate Modern v Londýně, Museum of Modern Art v New Yorku či Documenta 8 v Kasselu. V letech 1989–2004 působila jako profesorka na Kunstakademie Düsseldorf a v letech 2004–2011 na Akademii výtvarných umění v Mnichově.
VERONIKA HAPCHENKO (nar. 1995)
Veronika Hapchenko je ukrajinská vizuální umělkyně působící ve střední Evropě. Pracuje především s malbou a airbrushem a ve své tvorbě se zabývá sovětskou ikonografií, pamětí a mocenskými strukturami.
Studovala scénografii a loutkářství v Kyjevě a pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Krakově. V roce 2023 získala ocenění ING Polish Art Foundation Award. Její práce byly prezentovány na mezinárodní úrovni, mimo jiné v Mendes Wood DM v New Yorku a Import Export Gallery ve Varšavě.
