Synagoga byla postavena v letech 1905–1906 podle projektu vídeňského architekta a císařského stavebního rady Wilhelma Stiassneho jako náhrada za tři synagogy (Zigeinerovu, Velkodvorskou a Novou), které byly zničeny v letech 1898–1906 během asanace. Ačkoliv spolek, který si vzal za své zajistit výstavbu synagogy, byl založen již v roce 1896, trvalo deset let, než byla synagoga dne 16. září 1906 slavnostně otevřena. V prvních letech nesla jméno Jubilejní chrám císaře Františka Josefa na památku padesátiletého výročí jeho panování, připadající na rok 1898. Po první světové válce se pomalu vžil současný název Jeruzalémská synagoga podle ulice, v níž se nachází.
Malik, absolvent kanadské University of Waterloo a newyorské Parsons School of Design, se ve své tvorbě zaměřuje na propojení kulturních a historických kontextů. Jeho díla jsou ovlivněna studiem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a World Holocaust Remembrance Center, kde se věnoval tématům holocaustu a antisemitismu.
Výstava “18” se soustředí na méně známé židovské komunity v různých koutech světa, jako jsou například Tokio, Řím nebo různé části Indie. Každá komunita přináší jedinečný pohled na život a tradice, které Malika inspirovaly k vytvoření jeho děl. Výstava také připomíná tragické události holocaustu:
“Bohužel bylo během holocaustu zavražděno přibližně 80 % nizozemských Židů. To je jeden z důvodů, proč nesouhlasím s ‘institucionalizací’ Anne Frankové, protože turisté, kteří přijedou do Nizozemska, si často myslí, že většina nizozemských Židů byla zachráněna, protože ‘Němci přišli zabít Židy, ale Nizozemci je ukrývali.’ To je však velmi mylný dojem. Byla to nizozemská policie, kdo Židy vyhledával v jejich domovech a předával je nacistům,” uvádí v rámci výstavy vrchní zemský rabín Nizozemska Binyomin Jacobs.
„Židy nelze definovat ani podle náboženství, ani podle rasy. Jedná se o evropské, křesťanské pojmy, které se normalizovaly, ale zároveň zakládají sociální a institucionální nerovnosti: Židé jsou v tomto smyslu chápáni jako „náboženství“ v pojmech individuální víry a „rasa“ v pojmech krve, fyzických znaků založených na zeměpisném původu a/nebo barvě pleti. Židé neodpovídají ani jedné z těchto kategorií. Židé jsou vázáni halachou (židovským právem), nikoli individuální vírou, a kehilou (židovskou komunitou), která je založena na rodokmenu, ale také na volbě,“ doplňuje Dr. Annalise Todranková, ředitelka programu židovských studií na Wake Forest University - USA.
Slavnostní zahájení výstavy proběhne 16. března v 17:00 v Jeruzalémské synagoze na adrese Jeruzalémská 1310/7, Praha 1. Výstava bude otevřena denně kromě sobot a židovských svátků od 10:00 do 17:00 až do 4. května.





