Výstava byla zahájena bez vernisáže 10. října 2025 a potrvá do 25. ledna 2026. Tvorba Lenky Kamínkové je pevně spjata s krajinou. Již od dob studií se v její práci objevuje kontrast klidné plochy s detailem nebo složitou strukturou ukrývající tiché příběhy. Od monumentálního pojetí krajiny hor a rozlehlých plání, v němž se člověk může cítit nepatrným, přechází ke strukturálnímu detailu otvírajícímu možnosti abstraktní tvorby a odkrývaných významů.
Skryté světy hornin objevované pod mikroskopem vedly také později k sérii kruhových pláten převádějících objevené struktury zpět do tvaru skutečných krajin. V posledních dvou letech je tvorba Lenky Kamínkové úzce spojena s její rodovou krajinou. Konkrétní místo na Horní Bečvě v Beskydech, nedaleko od nějž řeka pramení, je pro autorku důležitým zdrojem inspirace i životní síly.
Při jedné z návštěv tohoto místa, nedlouho po smrti autorčiny maminky, zde vznikl cyklus obrazů vytvořených z vlasů, které si milovaná nedlouho před odchodem ustřihla. Ve své podstatě pietní akt spojený s hlubokým prožitkem pomíjivosti života. Díla však zároveň zachycují konkrétní místa na Horní Bečvě – pramen Rožnovské Bečvy, soutok Rožnovské a Vsetínské Bečvy, řeku samotnou i drobné lesní prameny nedaleko rodinné chalupy. Na tento cyklus navazují malby na plátně, v nichž umělkyně zkoumá plynutí času prostřednictvím vody a ohně. Malby v sobě nesou téma vzniku a zániku i tichého pozorování životního rytmu prostřednictvím jednotlivých tahů štětce. Jsou jistou formou meditace, vznikaly souběžně a autorka se k jejich tvorbě opakovaně vracela.
