Rolf Julius (1939–2011) ve svých dílech zkoumal vzájemné působení obrazu a zvuku. Jeho první zvuková práce Deichlinie (Linie hráze) z roku 1980 ukazuje způsob, jakým je možné propojit fotografii s reprodukovaným zvukem a odhalit tím vzájemné působení vizuálního a akustického vjemu. Julius nepracoval s hudbou jako s hotovou formou, ale jako s prostorotvornou kvalitou. „Juliusův intermediální přenos spočívá ve schopnosti vnímat zvuk jako výtvarný materiál, který má svůj tvar, strukturu, barvu, povrch, tvrdost nebo velikost, anebo jako prostor, který má svou rozlehlost, hloubku a atmosféru,“ říká kurátor výstavy Jakub Frank.
Výstava v Galerii Cella představí výběr prací z 80. a 90. let, od vizuálně-zvukových kompozic, přes instalace s drobnými reproduktory, které Julius nazýval „malé zvuky“ až k ikonickým zavěšeným reproduktorům. Instalace vznikla ve spolupráci s umělcovou dcerou Maijou Julius, která pečuje o jeho pozůstalost a zásadně přispěla k realizaci této výstavy.
Dílo Rolfa Juliuse má vazby i na český kontext – v roce 1982 vystoupil na pozvání Jiřího Valocha v Brně a zanechal několik prací ve Valochově archivu. V kontaktu byl také s Milanem Knížákem. Jednu z instalací daroval v devadesátých letech do sbírek Památníku Lidice.
Výstava Hudba [pod tvýma nohama] je součástí výstavní série Bludného kamene, která se zaměřuje na přední evropské autory a autorky zvukového umění. V roce 2025 budou následovat prezentace tvorby Phila Niblocka nebo Christiny Kubisch. Součástí výstav je i koncertní a performativní program.
kurátor: Jakub Frank
spolupráce: Maija Julius
Když Rolf Julius (1939–2011) v roce 1980 poprvé vystavil svou fotografickou sérii Deichlinie (Linie hráze) doplněnou reprodukovaným zvukem, poukázal tím na pozoruhodnou souvislost mezi viděným a slyšeným. Souvislost, která se pro Juliusovu tvorbu stala ústředním motivem, a která zároveň vnesla novou citlivost do toho, čemu v různých obměnách říkáme klangkunst, sound art nebo zvukové umění. Horizont se na jednotlivých fotografiích Deichlinie nepatrně proměňuje, ale zůstává statický, až zvuk cinkání přicházející z reproduktorů nejprve zleva, pak zprava, dodává dílu zdání pohybu.
Vztah mezi vizuálním a audiálním u Rolfa Juliuse není synestetickým přenosem ve stylu raného modernismu, nejde ani o vztah ryze konceptuální – přenos mezi viděným a myšleným. Svou citlivostí dílo zapadá do dobového myšlení o zvuku, tichu a všem mezi tím, jako to pomáhal definovat John Cage, La Monte Young či Morton Feldman. Juliusův intermediální přenos spočívá ve schopnosti vnímat zvuk jako výtvarný materiál, který má svůj tvar, strukturu, barvu, povrch, tvrdost nebo velikost, anebo jako prostor, který má svou rozlehlost, hloubku a atmosféru.
Julius se ve svém umění zároveň dokázal stávat objekty, prostředími nebo barvami. Dokázal rozpoznat zvuk, který v sobě nesl kámen a přenést ho do hudební kompozice, která jako by zněla přímo z nitra kamene. Podařilo se mu rozeznít místa v krajině tak, že se sama místa stala hudbou. V jeho instalacích žlutá barva zněla žlutě a červená červeně, ať už v našich uších, nebo jen v hlavě.
Hudba [pod tvýma nohama] je první výstava Rolfa Juliuse v Česku. Jeho stopy však nacházíme i jinde. V archivu Jiřího Valocha je uloženo několik prací, které Julius věnoval Jiřímu Valochovi a Milanu Knížákovi. Knížák o setkání s Juliusem a jeho dílem píše (obdivně) také ve svých vzpomínkách. V roce 1982, tedy v době, kdy Julius teprve prozkoumával možnosti nového jazyka, vystoupil na pozvání Jiřího Valocha v Brně, kde představil také několik svých kreseb. Tady jej Valoch seznamuje s tehdejší brněnskou uměleckou scénou. Jedna práce Rolfa Juliuse se nachází ve sbírce Památníku Lidice, kam se dostala díky aktivitě kurátora Reného Blocka na konci devadesátých let. Překlad Juliusova zásadního textu Pokoje klidu vyšel v roce 2023 v katalogu k výstavě Místa chvění v 8smičce.
Série Deichlinie, tedy první z Juliusových zvukových prací, byla vystavena v roce 1980 na do té doby nejvýznamnější výstavě věnované zvukovému umění Für Augen und Öhren. V množství výrazných jmen tehdy začínající Julius jistě mohl zapadnout, mezi díly zvukových konceptualistů, performerů, autorů zvukových objektů a technologických instalací, musela už tehdy pro pozorného návštěvníka Deichlinie působit osobitě. Po pětačtyřiceti letech vystavujeme dílo v Galerii Cella společně s dalšími pracemi z osmdesátých a devadesátých let, které reprezentují vývoj v díle Rolfa Juliuse od prací využívajících vzájemné ovlivňování vizuálního a slyšeného, přes “malé zvuky” reprezentované drobnými hrajícími objekty až k ikonickým zavěšeným reproduktorům.
Všechny práce jsme vybrali ve spolupráci s umělcovou dcerou Maijou Julius, která se stará o Juliusovu pozůstalost a je zodpovědná za správnou prezentaci jeho díla. Za její cennou spolupráci a za veškerou péči, kterou dílu Rolfa Juliuse věnuje, ji tímto děkujeme.
Jakub Frank
