Objekty a plastiky Jaroslava Hovadíka

Události - obrázek

Současnou výstavu Jaroslava Hovadíka v Galerii U Betlémské kaple tvoří výběr zaměřený na objekty a plastiky. I přes takové vymezení v pracích zřetelně vnímáme kvality asociační bohatosti, tvůrčí intenzity, materiálové pestrosti, výrazové pregnantnosti.

foto k článkuJako by velmi samozřejmě, neboť zákonitě, vyplývaly z autorovy výjimečné životní cesty: Fryšták u Zlína, Uherské Hradiště, Praha, Vídeň, kanadské Toronto, francouzský Bouchaud, německý Mühlheim, Tupadly u Mělníka, Litoměřice. Jaroslav Hovadík se ovšem paralelně věnoval i malbě, grafice, kolážím a monotypům, příležitostně i keramice. V reflexích jeho umělecké práce se opakovaně setkáváme s charakteristikami: projev „barokně vypjatý, lyrický“, „nesnadno uchopitelný“, „syntetický, vnitřně kompaktní“, z hlediska šíře výrazových prostředků „polyfonní“ – Ludvík Ševeček, jenž zdůrazňuje i autorovu „schopnost určité filozofické reflexe a kontemplace na metafyzická témata“. Z dalších výstižných komentářů připomeňme definici autorova tvůrčího procesu od Václava Renče jako „stálé, dynamicky souvislé ‚konfrontace‘ jeho osobního vědomí (i podvědomí) s jeho osobními, neodvozenými prožitky“, či odhadovaný popis uměleckého procesu od Vladimíra Franze: „dotýkání, jiskra, extáze, uvolnění, krocení, výbuch, destrukce, syntéza“.

foto k článkuI přes akcentaci prostorových a závěsných prací podává současná výstava zřetelnou výpověď o autorových hlavních tvůrčích principech. Téměř symbolicky v ní figuruje několik děl zastoupených na Hovadíkově první samostatné zlínské výstavě z roku 1965. V době jejich vytváření byl autor v blízkém uměleckém kontaktu s hlavními aktéry neveřejných Konfrontací, vymezujících na počátku šedesátých let jádro české strukturální abstrakce. Z materiálového pojetí i obsahových inspirací – Franz Kafka, Samuel Beckett, Ladislav Klíma – vnímáme silnou souvztažnost prací s dobovou tendencí, zaštiťující se vysoce ceněnou hodnotou autenticity. Expresivní textury, symbolické motivy a intenzivní asamblážová ohniska spoluvytvářejí objekty existenciálních obsahů. Princip asamblážové aditivnosti v pracích druhé poloviny 60. let nabývá na intenzitě, jež rezonuje s fenoménem francouzského nového realismu. Zdrojem formálních prvků se stává žitá realita a do uměleckého výrazu přináší široké spektrum materiálů, předmětů či jejich fragmentů – hudební nástroje, železné šrouby, dráty, izolované části nejrůznějších přístrojů se tak ocitají v kreativních konstelacích vytvořených převážně technikou svařování. Princip komponování těchto asamblážových objektů je následně použit i u figurálních forem – nabízejí asociace z širokého výrazového prostoru nové figurace: Alberto Giacometti, Karel Nepraš, Jan Koblasa, Věra Janoušková; v jejich základu vnímáme i inspirativní význam amerického pop artu, v konkrétních motivech můžeme spatřit ale i odkazy na díla Maxe Ernsta či Bohumila Kubišty. foto k článkuMalířská dispozice se v plastikách projevuje povrchovou barvou scelující samblážovou různorodost či expresivním gestem. Dynamický charakter jim dodávají prvky strojové hybnosti a expresivní ohniska kumulovaných prvků, často usazené v základu elementární formy. V 90. letech figurální formy získávají charakter idolů, odkazují k přímému a magickému výrazu výtvorů archaických kultur, – znovu zde zaznívá význam primární zkušenosti člověka. Z výběru děl v současné výstavě je patrné, že informelní expresivní textury se mohou ocitnout v bezprostředním sousedství velmi reálných předmětů, geometrické elementární formy v blízkosti přímé spontánnosti, sjednocující tvar či barva v přítomnosti asamblážové různorodosti.

Jaroslav Hovadík sám zdůrazňuje zásadní význam kořenů barokního cítění a francouzského moderního umění, a k podstatě vlastního malířského projevu vysvětluje: „Nejde mi o živelnost a expresi, ale o výraz, který lze stupňovat a který si se mnou dělá, co chce, jako bych přestal existovat.“ Právě existence může být tím hlavním tématem, nejen vlastní, prožívaná skrze opuštění původního kulturního prostoru, opakované budování nového bytí v emigraci a opětovný návrat do prostředí rodného, také ale existence plastik a objektů budovaná z přímé materiálové a předmětné danosti a z přímého autorova prožitku, opakovaně odkazujících k existenciálním obsahům formující doby, dále umocněným nejenom historickými událostmi konce šedesátých let. – Dílo jako neformální dynamický a naléhavý tvůrčí akt s nárokem na duchovní hloubku v bezprostředním kontaktu s existencí.

Iva Mladičová

Objekty a plastiky Jaroslava Hovadíka ~ iUmeni.cz ~

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Jaroslav Hovadík, Objekty 1963 - 2003
Galerie U Betlémské kaple
Betlémské náměstí 8, Praha 1 - Staré Město
01/02/2024–03/03/2024
více na www.galerieubetlemskekaple.cz

Další články

Události - obrázek

Národní galerie představuje plán výstav 2024

Národní galerie Praha (NGP) představuje plán výstav pro rok 2024. Návštěvníci se mohou těšit, že u nás poprvé uvidí dílo Michelangela a dalších mistrů, a to ve spolupráci … Celý článek

Události - obrázek

Alois Mikulka - Devadesát

Brněnský rodák, Alois Mikulka, malíř, sochař, ilustrátor a básník. V minulém roce oslavil významné životní jubileum. Aktuální výstava Devadesát bude symbolickou oslavou … Celý článek

Události - obrázek

Petr Stanický - Místa paměti ​/ Rozhraní

V galerii Roudnice vystavuje svoje skleněné objekty do 11.února mezinárodně uznávaný umělec Petr Stanický. Na výstavu navazuje autorská intervence Rozhraní v prostorách a … Celý článek

Události - obrázek

Kamishibai - příběhy, které ožívají

V lednu a únoru se můžete setkat v prostorách knihovny ve Střelicích u Brna s kresbami, které doprovází vyprávění formou papírového divadla kamishibai. Autorkou ilustrací … Celý článek

Knižní tipy

Online galerie

iUmeni.cz - expluzivní publikace pro milovníky krásných knih i sběratele - imgReklama