František Skála / Dva roky prázdnin
František Skála, který je známý převážně svými monumentálními, ale i komorními objekty a materiálovými instalacemi vykazujícími mnohdy nadsázku a smysl pro jemný humor, se tentokrát překvapivě prezentuje seriózní malířskou tvorbou.
Výstava nese název Dva roky prázdnin a Skála ho vysvětluje takto: „Příznivé okolnosti přály tomu, že jsem konečně po mnoha letech mohl dva roky téměř nerušeně malovat. Paradoxně k tomu přispěl i fakt, že jsme v rámci rekonstrukce bytu bydleli čtyři měsíce u sousedů. Malba samotná je nekonečné dobrodružství a spolu se dvěma velkými cestami do Kolumbie a Austrálie chápu toto šťastné období jako pobyt na pustém ostrově.”
V neukončené řadě Rezavých krajin navazuje na svůj soubor termokreseb Krajiny z bezčasí nebo cyklus grafik Obři, ve kterém je síla přírody personifikována do nadpřirozených bytostí. Monochromní, převážně apokalyptické scenérie, jsou zároveň oslavou přírodního pigmentu objeveného před lety, jehož překrásná barva je tvořena železitými nanoschránkami mikroorganismů z lesního pramene v západních Čechách. I zde, jako ostatně i jinde ve Skálově tvorbě, je však možno sledovat v rámci cyklu jeho neudržitelnou objevitelskou posedlost.
Obrazy, které vznikly během studijní cesty po Kolumbii, jsou pokračováním linie, kterou Skála začal odvíjet už velkým plátnem Matka země vystaveným na jeho výstavě v Rudolfinu v roce 2004. Zde se vynořila postava centrálního božstva, která se v jeho tvorbě objevuje v mnoha variantách a materiálech. Obrazy jsou často zabydleny postavami, které přicházejí z jakéhosi transkulturního zásvětí. Autor jde tak daleko, že se nechal inspirovat jeskynními malbami starými až 60.000 let, za kterými jel do Austrálie. Plátna adjustovaná „na volno“ bez blindrámů, jsou malována na zemi, pigmenty přírodních odstínů nebo barevnými okry nasbíranými v Austrálii.
Všechny další práce, ať už jsou to nestandartní oválné motivy, fotografie sochařských parků z australského Darwinu, malovaná domorodá pádla-návěstí, nebo nekonečná řada obrazů-objektů (obálek), táhnoucí se od poloviny 80. let, potvrzují stále stejnou autorovu fascinaci přírodou, okouzlení krásou barvy, energií materiálu a úžas nad tajemstvím stvoření světa.
Tři roky po úspěšné výstavě ve Valdštejnské jízdárně Národní galerie tak s námi Skála sdílí svou radost z přirozené tvorby.
František Skála (1956), jeden z nejvýraznějších výtvarníků své generace, vystudoval řezbářství a animovaný film na VŠUP. Ilustroval přes 20 knih, za které získal mnoho ocenění. Zúčastnil se více než 140 kolektivních a 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. V roce 1991 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého. V květnu 1993 reprezentoval ČR na Bienále v Benátkách, kam došel pěšky. Výstava Skála v Rudolfinu (2004) byla nejúspěšnější výstavou roku a podobně úspěšná byla i velká výstava v Jízdárně Národní galerie v roce 2017. Zakládající člen Tvrdohlavých (1987–1991), člen tajné organizace B.K.S. (Bude konec světa), komtur Řádu Zelené berušky. Hraje a zpívá v Malém tanečním orchestru a ve skupině Finský barok. Je členem divadla Sklep a tria Tros Sketos.
Současně s výstavu Františka Skály byly 26. února zahájeny i další dvě výstavy : Olga Karlíková / Nad ránem a Minami Nishinaga / I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky
Olga Karlíková / Nad ránem
Zájem o záznam přírodních zvuků a rytmů spojuje Olgu Karlíkovou s kontextem konceptuálních umělců a autorů experimentální hudby, kteří se zajímali o propojení tónů a výtvarného gesta. Nezpochybnitelnou doménou její tvorby, která zahrnuje zachycování zvuků různých živočišných druhů, ale také přírodních jevů i v médiu malby, jsou bezesporu právě grafické zápisy ptačích zpěvů. S cyklem těchto unikátních kreseb, jež předjímají práce dalších konceptuálních československých umělců bezprostředně reagujících na přírodu, Karlíková začala již v roce 1965: Bylo to v pětašedesátým roce. Šla jsem – to si pamatuji přesně – Chotkovými sady a poslouchala jsem drozda. Najednou jsem ho i viděla. Do mého kalendáříku jsem si strašně neohrabaně udělala poznámky.
Pro vyvolání synestetického vnímání, tedy propojení vizuální složky díla a jeho zvukové předlohy, jsou vedle záznamů ptačích zpěvů z početného, systematicky vznikajícího souboru kreseb prezentována díla společně v kombinaci s jejich pravděpodobnými zvukovými předlohami v dohledaných nahrávkách zpěvů konkrétních ptáků. Identifikaci jednotlivých ptačích druhů a následné přiřazení rámcově odpovídající audio nahrávky bylo možno rekonstruovat díky autorčině přirozené potřebě vypracovat si postupně záznamový charakter různých druhů ptačích hlasů do jakéhosi rejstříku ustálených forem znaků. Index těchto opakujících se lineárních znaků odkazující k charakteristikám jednotlivých ptačích zpěvů tak umožňuje zpětně rekonstruovat i práce uvedené bez názvu. Ve vybraných kresbách, u nichž jsou záměrně voleny komornější práce, které vznikaly bezprostředně v autenticitě prostředí přírody, jsou zahrnuty jak záznamy jednotlivých ptačích hlasů, tak i celky reflektující vrstvení a překrývání zpěvů několika různých druhů zpěvných ptáků.
Olga Karlíková (1923–2004) náleží k prvním umělcům v Čechách, kteří se ve své tvorbě věnovali zkoumání přírodních fenoménů. V šedesátých letech se její pozornost obrátila od informelu k akustice přírody, zachycovala její zvuky a tóny, ale i pohyb světel, stínů. Kromě volné tvorby se věnovala i textilnímu designu, díky kterému se mohla zúčastnit například výstavy EXPO 58. Po podepsání Charty 77 jí však bylo znemožněno podílet se na státních zakázkách a oficiálně vystavovat.
Minami Nishinaga / I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky
Výstava odkazuje ke všedním momentům, které kvůli jejich subtilnosti a „nepatrnosti“ málokdy zaznamenáváme nebo lehko přehlížíme. Skrze osm mikropohádek o imaginárních dialozích mezi subjekty a objekty, můžeme naslouchat zvučení nově uvědomělých předmětů a přemýšlet, jak moc je důležité, aby na nás ostatní mysleli a cenili si nás.
Výstava I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky vizualizuje příběhy osmi antropomorfních objektů z různých materiálů. Jde o příběhy imaginativních dialogů mezi subjektem a objektem, které jsou plné starostlivosti, pozornosti a empatie. Minami Nishinaga oplývá jakousi obsesí každodenností. Je citlivým pozorovatelem situací a komunikací, které se mnohým mohou jevit jako běžné a nezajímavé, ona v nich však umí dekódovat ten nepatrný šelest a detaily, s nimiž pak pracuje ve své tvorbě. Díla, která budou představena na výstavě ve Fait Gallery, jsou podmanivá svou subtilností, poetikou a imaginativností, zároveň však vybízejí k větší humánnosti a porozumění.
Minami Nishinaga (Tokyo, 1995) v současnosti žije v Praze a je studentkou Ateliéru sochařství vedeném Dominikem Langem a Edith Jeřábkovou na UMPRUM. Pro její tvorbu je signifikantní subtilnost, imaginativnost, ale také zájem o detaily každodennosti, specifikace jazyka a sociální interakce. Výsledkem jsou tak díla se svéráznou poetikou a charakteristickou roztomilostí.
František Skála / Dva roky prázdnin
Olga Karlíková / Nad ránem
Minami Nishinaga / I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky
Fait Gallery
26. 2. – 9. 5. 2020
