Ve volném lednovém čísle je v rozhovoru s Caroline de Mulder přiblíženo, jak fikce může pomoct s prohloubením badatelského pochopení minulosti. Filolog Jiří Šubrt vysvětluje, proč byl Vergiliův Aeneas tak trochu nehrdinským hrdinou a rusistka Jitka Komendová v článku o exilovém autorovi Dmitriji Gluchovském přemýšlí nad dystopickou realitou soudobého Ruska. V rubrice vizuál Janette Rendeková představuje sérii pozdně antických předmětů zobrazující proroka Jonáše a skrze ně zpochybňuje kolonku „užitého umění“.
Tematické číslo otevírají rozhovory: s historikem Laurentem Vidalem a medievistou Martinem Šormem. První začíná dialog zamyšlením nad alternativní historií rytmů, v níž pomalost a odmítání pracovat fungovaly jako rezistenční nástroje; v druhém interview se mimo jiné klade otázka, zda je koncept zahálky patriarchálním produktem. Filozof a sociolog Filip Vostal ve své eseji argumentuje, proč je volný čas v akademickém prostředí zcela nezbytným komponentem výzkumu i výuky. Osvěžující kazuistiku k tématu dodává archeolog Ian Randal, když barvitě popisuje, jak je vědomé vystoupení z rutinní činnosti nezbytné pro badatelskou práci v terénu a jaké překvapení může archeologům přinést třeba špatné počasí nebo sníh. V tematickém diptychu pohlížejí Jiří Kroupa a Karolína Hajdíková na fenomén flanérství v Paříži i mimo ni: v autorově eseji se čtenář oddává procházce urbanistickou strukturou městského prostředí, autorka mu pak osvětlí, která flanérská privilegia jsou určena jen pro muže a zda existuje ženský ekvivalent onoho inspirativního, bezcílného potulování se městem.
Dvojčíslo vychází v grafické a vizuální úpravě Barbory Satranské, s komiksy Michela Folettiho a Jindřicha Janíčka.
