Proto také jedno ze stěžejních děl Josefa Váchala, kterých ostatně nebylo málo, je právě kniha o Šumavě. Osobně vyryl, vlastním písmem vysázel a svázal 11 exemplářů, kniha váží asi 20 kg, měří 64 x 48 cm. Je to unikátní dílo obsahem i rozměrem a právem byla v roce 2024 vyhlášena Muzeem literatury jako nejkrásnější kniha století.
Váchalovo vnímání Šumavy
Váchalovo vnímání Šumavy bylo do značné míry ovlivněno pocitem ztráty a pomíjivosti. Pozoroval úbytek starých lesů, mizející samoty a příchod moderní civilizace, která narušovala prastarý řád. Pro něj to nebyla jen ekologická katastrofa, ale i duchovní úpadek. Jeho grafiky a texty často zachycují torza stromů, chátrající chalupy a postavy obývající zapomenutá zákoutí, symbolizující zánik jedné éry. Tato "umírající" Šumava je plná temných vizí, apokalyptických předtuch a pocitu nevyhnutelného konce.
Současně však Váchal nacházel v Šumavě i její romantickou tvář. Byla pro něj útočištěm před ruchem světa, místem, kde se prolíná realita s fantazií, kde se otevírají brány do jiných dimenzí. Obdivoval její nespoutanou přírodu, tajemné močály, hluboké lesy a horské vrcholy, které se stávaly kulisou pro jeho snové vize a mystické zážitky. Váchalova Šumava je proto i Šumavou démonů, lesních duchů, starých legend a skrytých sil, které formovaly charakter krajiny i jejích obyvatel. Je to romantismus plný osamělosti, niternosti a hledání smyslu v prapůvodních silách.
Váchalovo dílo tak zůstává silným svědectvím o proměnách krajiny a lidského vnímání. Jeho umírající a romantická Šumava nás nutí zamyslet se nad vztahem člověka k přírodě, nad pomíjivostí krásy a nad trvalou silou mýtů a legend. I dnes, když se Šumava snaží zotavovat z dřívějších zásahů a nacházet novou rovnováhu, Váchalův odkaz připomíná, že krása může být zároveň křehká a věčná, a že i v zániku se skrývá jistá forma poetiky.
Sběratelský Klenot
Dnes je „Váchalova Šumava umírající a romantická“ považována za sběratelský klenot. Její bibliofilská hodnota spočívá nejen v omezeném nákladu a náročné grafické technice, ale i v jejím výjimečném postavení v dějinách české knihy a výtvarného umění. Reprezentuje vrchol Váchalovy tvorby a je ukázkou jeho mistrovství v propojení slova a obrazu.
V letech 1928 – 1931 Váchal vyryl, vytiskl a sám svázal 11 expemplářů této výjimečné knihy. Samotných originálů v kompletní podobě se dochovalo podstatně méně, a jsou uloženy v muzeích a galeriích (např. Moravská galerie v Brně, UMPRUM, Museum Šumavy, NPU). Některé nesvázané exempláře byly rozprodány mezi sběratele a bibliofily.
Pro ty, kteří se zajímají o českou grafiku, bibliofilie, nebo prostě jen o dílo Josefa Váchala, je tato kniha – byť často nedostupná v originále – klíčovým dílem, které odhaluje komplexnost a genialitu jednoho z nejoriginálnějších českých umělců 20. století.
Velkoformátová faksimile
Nakladatelství Paseka vydalo v roce 2008 faksimile Váchalova originálu (konkrétně exempláře ze sbírek Muzea Šumavy). Jedná se o velmi věrnou reprodukci v původním velkém formátu (cca 65x49 cm) s celokoženou vazbou. Těchto výtisků bylo vydáno 200 číslovaných kusů z nich ne všechny byly svázány a tudíž osud nesvázaných volných listů je rovněž nejasný.
Zajímavostí je rovněž, že vazba byla provedena v několika různých variantách, přesný počet není znám, ale kromě celokožených byli i plátěné, polokožené, nebo různé barevné varianty. Výběr byl široký, nicméně dnes je i tato varianta velmi těžko dostupná a její cena na trhu strmě vzrůstá. Dostupnější by snad mohlo být zmenšené vydání Váchalovy Šumavy, které obsahovalo kompletní Váchalův text a většinu grafik, ale i zde je třeba pátrat po antikvariátech a nutno počítat s vyšší cenou.
Z článku M. Řezníčkové pro Muzum Šumavy Sušice
Mistr Josef Váchal byl samouk. Vyučil se sice knihařem, ale pak se „po svém“ věnoval vlastní, mnohdy málo chápané tvorbě. Vytvořil nepřeberné množství dřevorytů, ex libris i osobitých knih. Když v roce 1927 podnikl Váchal jednu ze svých cest po Šumavě, napadl ho námět na novou knihu a tak se pustil do práce, která neměla do té doby obdoby – psal text, vytvářel barevné dřevoryty a pro svou knihu vytvořil i nové, vlastní písmo. Na odlití liter pro jejích osmdesát čtyři stran spotřeboval autor dvě stě kilogramů směsi cínu a olova, použil dva druhy písma a šestnáct barev. Výsledkem jeho úsilí je Šumava umírající a romantická – monumentální kniha o rozměrech 64 x 48 cm, vážící asi 20 kg. Kniha obsahuje 74 barevných dřevorytů a sám autor o ní pronesl, že je to danajský dar vyžadující mnoho místa k uložení a mnoho síly k přenášení. Když rozevřete tuto šumavskou bibli, nevíte, co obdivovat více, zda barevné dřevoryty, nebo slovesný text, stejně nápaditý jako osobitý. Z knihy je znát, že Váchal prošel Šumavu opravdu krok za krokem. Šumava ho zcela okouzlila, ale pochopil i to, že zde nic není zadarmo, že v tomto drsném kraji se vede neustálý zápas o přežití. Váchal v knize vyslovuje i obavy před vpádem moderní civilizace, průmyslu a nových zvyků. Vidí, jak se do šumavských hvozdů tlačí neukáznění turisté, ubývá tajemství a přibývá hluku. Váchalova Šumava se tak stala vlastně i jednou z prvních ekologických výzev.
Svou práci knize začal Váchal 19. července 1928 a dokončil ji 3. května 1931. 7.září téhož roku si odnesl od knihaře v Praze první svázaný exemplář Šumavy, za který zaplatil 700 korun a dal ke svázání další výtisky. Celkem vzniklo pouhých 11 výtisků této knihy a z toho asi tři zůstaly nesvázané. Dnes se ví o šesti dochovaných exemplářích uložených v muzeích a galeriích. Osud zbývajících není znám, Váchal ostatně hledal kupce obtížně: plnou cenu, 15.000 korun, prý dostal jen od knížete Jana Nepomuka ze Schwarzenberga, za dva tisíce korun odprodal jeden exemplář brněnskému sběrateli Arnu Sáňkovi. Dnes by originál stál několik milionů.
Právě malý počet exemplářů a pevná forma svázané knihy však zapříčinily to, že se Váchalovy jedinečné listy staly téměř nepřístupné veřejnosti a jen málo čtenářů může Šumavou umírající a romantickou listovat, i když by mohla očarovat tolik lidských očí. Šumava umírající a romantická je vlastně jedna velká výstava obrazů, uložená do jedné knihy. A vzhledem k nedostupnosti knihy bylo v ní dosud Váchalovo dílo uloženo jako v trezoru.
V roce 2007 připravila Jihočeská vědecká knihovna první samostatné vydání textové části Váchalovy Šumavy. Ukázalo se však, že vazba osobitého Váchalova jazyka a jeho autorských dřevorytů je velice těsná a originální a že nestačí vydat jen text, který je organickou součástí tohoto velkého a Váchalova nejnáročnějšího výtvarného díla. Na reprint celého díla si totiž žádný český nakladatel zatím netroufal. Byla to velká, až nerealizovatelná výzva, a přesto se nakonec našel někdo, kdo se jí odvážně chopil: pan Ladislav Horáček, který pomyslný trezor otevřel a toto unikátní dílo v původním formátu vydal ve svém nakladatelství PASEKA. Šumavu připravil ve dvou různě velkých podobách. Ta první je přesnou kopií Váchalova originálu a vychází z exempláře uloženého v Muzeu Šumavy. Vydalo se pouze 200 číslovaných kusů, z nichž každý je originál. Váchalova kniha je po slavném Codexu gigas ( Ďáblově bibli ) naší největší knihou.
Text: Mgr. Z. Řezníčková Muzeum Šumavy Sušice, foto J. Váchala: R. Klinkovský, 1947, obr. z autorovy knihy – Boubínský prales
