Jeden takový malý zázrak se bude dražit v září v aukční síni Ustar Aukcions (14.9.2025, Sálová aukce). Jedná se o motiv kostelíku, který je velmi častým motivem Kimlových obrazů. Výjimečnost obrazu dodává jednak ne zcela obvyklá technika enkaustiky (speciální nanášení vosku na desku či plátno), ale také pro Kimlovy obrazy typický, ručně domalovaný rám, který dotváří samotné dílo. Obraz je z roku 1975, vzadu je opatřeno štítkem s názvem obrazu „Zelená hůrka“.
Sakrální stavby na obrazech Václava Kimla jsou velmi častým motivem.
V jeho obrazech lze pozorovat prvky skutečnosti prolínající se s prvky křesťanských idejí. Můžeme v některých jeho obrazech pozorovat vzpomínky, dojmy a pocity spojené s určitými místy, které na něj nějak silně během jeho života zapůsobily. Během sedmdesátých a osmdesátých let se u něj intenzivně projevoval vztah k realitě a reálným předmětům. V tomto období se na jeho obrazech začaly objevovat vesnická stavení s typickými tvarovými znaky, kostelíky a jiné křesťanské motivy.
Rodištěm Václava Kimla je Mochov u Českého Brodu, kde se nachází kouzelný kostelík svatého Bartoloměje, což bude pravděpodobně také jedno z míst, které na Václava Kimla zapůsobili tak silně, že se na jeho obrazech objevuje.
Zda je tedy na obraze "Zelená hůrka" také právě tento kostelík nebo si z něj zapůjčil jen vzpomínku na něj, již ponecháme Vaší fanzaii.
Václav Kiml(1928-2001) se narodil v Mochově u Českého Brodu. Během let 1946 – 1947 studoval v Praze na Škole dekorativních umění, pod vedením profesora Jaroslava Masáka.V roce 1947 přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studoval v ateliéru profesora Jana Baucha a zároveň studoval Akademii výtvarných umění u profesora Emila Filly, kde také v roce 1952 absolvoval. Václav Kiml byl členem skupiny Český fond výtvarných umění. V roce 1960 vstoupil do skupiny s názvem Etapa. Od roku 1967 byl Václav Kiml členem Výstavní komise I. pražského salonu. Roku 1991 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1967 obdržel Václav Kiml Cenu Ministerstva kultury a informací ČSSR. V roce 1969 byl oceněn cenou Art Centra. Roku 1999 získal cenu Masarykovy akademie umění.
Václav Kiml byl jako malíř velmi osobitý. Nenechal se ovlivnit ani strhnout různými uměleckými proudy, které se v jeho době velmi střídaly, ale zachovával si svůj přirozený vývoj. Již od raného dětství projevoval Kiml velký zájem o přírodu, který tak předurčil jeho celoživotní umělecké poslání. Vynikající schopnost pozorovatele jej dovedla ke krajinomalbě. Do rané tvorby můžeme zařadit rovněž obrazy městské krajiny nebo prostředí pražského pivovaru, kde jako malý vyrůstal. Jeho jednotlivá období tvorby na sebe logicky navazovala. Nedocházelo k převratným změnám, odvíjelo se spíše plynule. Během šedesátých let se definitivně vyrýsoval jeho styl, který sahal hluboko do odkazu historie meziválečné avantgardy. Můžeme v jeho tvorbě zřetelně vysledovat návaznost na tendence symbolismu nebo na hravé obrazy Paula Kleea. V tvorbě Václav Kimla se velmi projevoval cit a smysl pro barevné kontrasty a pro vyváženou skladbu tvarů. Velmi si potrpěl na celkové sladění jednotlivých prvků. Jeho největší inspirací byl venkov a život na něm, který zobrazoval až s nostalgickým zbarvením. V některých dílech můžeme spatřit prvky kubismu. Ovšem Václav Kiml nikdy nespadal mezi představitele kubismu nebo informelu, ale ve všech svých dílech si zachoval svou jedinečnou citovost, bezprostřednost a vitalitu. Někteří jeho obdivovatelé tvrdí, že jeho obrazy připomínají kouzlo letního rána nebo západu slunce. Byly symbolem vroucnosti a lásky k rodné zemi. A právě toto citové pouto s místy, které maloval, děla z Kimlova díla to, co je. Z jeho tvorby je cítit optimismus a velmi pozitivní, někdy až romantický postoj k životu. Šíří kolem sebe příjemnou a uklidňující atmosféru. Václav Kiml ke své tvorbě používal kombinace různých technických postupů. Patřil k jedněm z mála poválečných umělců, kteří pracovali technikou enkaustiky (malířské technika antického původu, při níž základním pojivem byl vosk), se všemi jejími výrazovými prostředky. V práci Václava Kimla se objevovaly výjevy z každodenního života, které vyjadřovaly určité situace nebo příběhy. Václav Kiml se nejvíce věnoval malbě. Vždy se ve své tvorbě pohyboval na jakémsi pomyslném pomezí mezi snem a skutečností. Svým uceleným subjektivním vnímáním a originálním projevem se Václav Kiml řadí mezi klasické osobnosti českého umění, které ale stále čekají na skutečné a důkladné zhodnocení svého díla. Během svého života sám Václav Kiml uspořádal řadu samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. Jeho první samostatná expozice se konala v roce 1958 v Galerii mladých v Praze. Další výstavy se uskutečnily v roce 1962 v Oblastním muzeu v Písku, v roce 1977 v pražské Galerii bratříČapků a dalších. Svou účastí poctil Světový festival demokratické mládeže v Moskvě v roce 1957. Dále se zúčastnil výstav skupiny Etapa (1961, 1963, 1966) aj. Václav Kiml zemřel 21. května 2001 v Blaničce u Strunkovic nad Blanicí. Zdroj: Sophistica Gallery
