Jedná se o významný a opakovaně publikovaný rukopis „Závěrečné slovo“ z února 1989, ikonický kabát známý z listopadových dnů 1989 a dva obrazy. Zájemci si vše mohou ještě tento týden prohlédnout na předaukční výstavě v prostorách galerie.
O výtvarném talentu mladého Václava Havla se doposud vědělo jenom v okruhu jeho nejbližších, a to ještě pouze mezi přáteli z raného mládí. Až do doby, než se na předaukční výstavě Galerie KODL objevily dva originály z pozůstalosti jeho bratra Ivana. Na jedné straně potěšily oko sběratelské veřejnosti a obdivovatelů tohoto velkého člověka. Na druhé straně však vyvolaly zvláštní pnutí ve společnosti a jakousi nechuť přiznat mladému Václavu Havlovi nový kulturně-společenský rozměr. Ba co víc, dokonce docházelo i ke zpochybňovaní nesporné originality i původu obou obrazů. Galerie KODL se tudíž rozhodla požádat ještě Ústav pro prověřování pravosti výtvarných děl Trinity Art Research o vypracování odborné analýzy. Při badatelské rešerši bylo objeveno mnoho nových faktů, ale i několik dalších vzácných olejomaleb, spojených s poutavým a zajímavým vyprávěním jejich majitelů, pamětníků a přátel Václava Havla. Rádi se s veřejností o ně podělíme během posledního týdne předaukční výstavy.
Obr.1 - Václav Havel Krajina se sluncem, obr.2 - Obraz Václava Havla patřící Jaroslavu Rónovi, obr.3 - Václav Havel Autoportrét Vincenta van Gogha
Donedávna byla známa jen jedna malba Václava Havla, proto se dva obrazy z 50. let Autoportrét Vincenta van Gogha a Krajina se sluncem, nabízené v nadcházející charitativní aukci ve prospěch rekonstrukce Paláce Lucerna, zdály být velkým objevem. Nyní je však nezpochybnitelné, že dávní přátelé z předrevolučních časů vlastní přinejmenším pět obrazů. Jedním z těch, kterým Václav Havel věnoval svou olejomalbu, je Jaroslav Róna, výrazná osobnost současné české umělecké scény. K obrazu připojil Václav Havel i speciální věnování.
Inklinace Václava Havla k výtvarnému umění při znalosti kulturního rodinného prostředí, v němž vyrůstal, nepřekvapí. Je třeba připomenout, že prezident Havel byl v roce 1990 spoluzakladatelem Ceny Jindřicha Chalupeckého, určené etablujícím se výtvarným umělcům. Sám se netajil tím, že se v oblasti výtvarného umění rád pohybuje, a dokonce i vlastnil díla několika významných tvůrců. Zájem bratří Havlů o výtvarné umění a zálibu v malování Václava během padesátých let minulého století potvrdil i blízký přítel Havlovy rodiny již od čtyřicátých let.
Zmíněné obrazy a kresby jsou půvabným artefaktem stěžejní osobnosti českých dějin 20. století – dramatika, esejisty, kritika komunistického režimu, politika, posledního československého prezidenta a prvního prezidenta České republiky Václava Havla, který v raném mládí experimentoval i na poli výtvarného umění, především v kresbě. Je patrné, že Havel maloval zejména pro radost a z osobní potřeby. Dochovaných děl, ať již olejů či kreseb, tak není mnoho. Většinu z nich věnoval svým přátelům. Talent zdědil nesporně po matce Boženě Havlové, rozené Vavrečkové, jež byla absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze.
