Představí se i dvě dosud široké veřejnosti neznámá plátna Toyen. Aukce se uskuteční 28. května od 12 hodin na pražském Žofíně. Zájemci budou mít příležitost dražit i online na aukčním portálu Artslimit.com.
Kolekce starého umění na jarní aukci opět zaujímá významné místo a je prezentována více než 50 obrazy předních českých autorů převážně z 19. století s výraznými přesahy do počátku století dvacátého. Nejstarší umění je zde zastoupeno jménem a dílem Norberta Grunda, jeho Procházka parkem reprezentuje na nejvyšší úrovni půvab rokokových galantních scén. Na časové ose ho následují tvůrci 19. století v čele s Antonínem Mánesem, Augustem Bedřichem Piepenhagenem a Charlottou Piepenhagen-Mohr. Přítomna je i tzv. Haushoferova škola, a to malbou galerijních kvalit od samotného Maximiliána Haushofera. Jeho školu také reprezentují Adolf Chwala a Leopold Stephan, jehož kompozice s označením Krajina s čápy patří mezi nejlepší autorova díla. Ozvuky francouzské plenérové krajinomalby jsou přítomny v dílech Antonína Chittussiho a Zdenky Braunerové.
Nezanedbatelný prostor tentokrát dostali i osobití autoři narození kolem poloviny století spadající mezi tvůrce výzdoby Národního divadla v Praze. Počítat mezi ně můžeme především Václava Brožíka se souborem hned čtyř maleb rozličných žánrů a také Františka Ženíška. Tzv. generace 90. let zde má své zástupce v dílech žáků slavného ateliéru Julia Mařáka. Patří mezi ně Antonín Slavíček, František Kaván či Otakar Lebeda. Do této generace patří i Jan Preisler a Antonín Hudeček, jehož Vazačky klasů spadají dobou svého vzniku i technikou do autorova sběratelsky i umělecko-historicky nejoceňovanějšího okořského období.
Přelom století se zde taktéž promítá hned v několika reprezentativních dílech autorů činných jak ve století devatenáctém, tak dvacátém. V chronologickém pořadí zmiňme Jožu Uprku či Jakuba Schikanedera a jeho malbu Noční nábřeží, která je v portfoliu autora jakousi inkunábulí námětu, který ho později nejvíce proslavil. Nebývale silným souborem tří prací je prezentován i František Kupka, jeden ze světově nejslavnějších autorů českého původu, jenž se zde představuje jak na čistě intelektuální rovině (návrh obálky ke knize Tvoření v umění výtvarném), dále z hlediska angažovaného umění (Návrh legionářského praporu), tak zcela výjimečnou, dosud neznámou, bezprostředně smyslnou a nově objevenou ranou malbou Čtenářka. 
Své nezastupitelné místo má i tentokrát impresionistický krajinář Václav Radimský s reprezentativním souborem hned pěti maleb. České Pařížany přelomu 19. a 20. století velmi čestně prezentují tři výrazní zástupci. Jedná se o Alfonse Muchu, Karla Špillara a T. F. Šimona. Do „dlouhého devatenáctého století“ se i tentokrát promítly práce řady významných solitérních českých výtvarníků s výrazným přesahem do 20. století. Patří mezi ně hlavně Oldřich Blažíček a Ludvík Kuba.
Meziválečná avantgarda je zastoupena dvěma ranými oleji Václava Špály z roku 1917, svěží krajinomalbou Zámek Veltrusy a portrétem jeho manželky Žandy. Jeho slavné tzv. modré období předznamenává Starý přístav v Marseille z roku 1926, zvěčněný při autorově pobytu v jižní Francii, jenž se mu stal pro jeho další výtvarný vývoj zásadním. V následujících desetiletích totiž jeho paletu plně ovládly odstíny královské modři, které lze spatřit i v jeho vrcholných zátiších Žluté kopretiny s konvalinkami, Kytice pivoněk a Jablka na karpatské dece.
Špálova expresionistická zátiší doplňují ta kubistická od Emila Filly, a sice Zátiší s mandolínou a sklenicí, v němž autor zachytil mezi kubisty oblíbený instrument, či uvolněné Zátiší s pohárem a banány. Oba oleje pochází z významného období roku 1927, kolekci však rozšiřuje i optimisticky laděné poválečné Zátiší s citróny z roku 1948. Milovníci zátiší jistě ocení i nádherné ukázky z tvorby Alfréda Justitze, Františka Vobeckého nebo Antonína Pelce.
Počínající skličující atmosféru druhé poloviny třicátých let naopak ve svém obraze Ženy s květinami zachytil Josef Čapek, který na proměnu nálady ve společnosti reagoval už velmi záhy. Plátno z roku 1936 působí naléhavě a nezastře ani výraznou inspiraci malířským jazykem Edvarda Muncha. Jeho sběratelskou hodnotu navíc potvrzuje původ z významné americké sbírky N. a S. Hascoeových.
Plátno Tanec v zahradě z roku 1946 je jedním z nejvzácnějších obrazů Karla Černého. V tomto období byl již plně etablován a výtvarná kritika jej označovala za nejvýznamnějšího malíře mladé generace, což potvrzoval i zájem dr. J. Borovičky o jeho dílo. Zmíněný obraz lze pokládat za zlom v Černého tvorbě před prvním pařížským pobytem a tematizuje jeho oblíbená kavárenská prostředí.
Z poválečného období nesmí v aukci chybět ani malebné práce Josefa Lady. Tradičního ponocného zachyceného v kvaši Štědrý večer, jenž měl autor připravený na benátské bienále, doplní poetická a námětově výjimečná Vydra z roku 1944.
Naprosto unikátní sběratelskou příležitost představují dvě vzácná plátna od Toyen, která jsou nejdražšími díly celé aukce. Pochází z období, kdy se autorka již natrvalo usadila v Paříži a zapojila se do činnosti surrealistické skupiny po boku Andrého Bretona. Puis, plus tard (Potom, později) z roku 1950 navazuje na její první významný pařížský cyklus kreseb Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny a pracuje v něm s výrazným motivem zrcadlení. Druhý obraz, Un vide, un silence (Prázdno, ticho) z roku 1960, pochází přímo z pozůstalosti Toyen. Noční scéna s tajemnými tvory reflektuje proměnlivost snů, již nám autorka předkládá až abstrahujícím jazykem.
V Československu však tou dobou panovala tíživá atmosféra normalizace, na niž František Muzika reagoval zejména v obraze Únor 1948. Nálada tzv. neoficiálního proudu se však propsala i do jeho pozdější tvorby, kterou zastupují oleje Strom XXVI ve žluté a Citadela II. Mikuláš Medek tehdy započal sérii tzv. preparovaných obrazů, která je zcela raritně prezentována abstraktním dílem 3 604 cm2 šramotu 536 cm2 ticha z roku 1961. O dva roky mladší obraz Senzitivní signál III pak zaznamenává postupný návrat figurálních prvků do další autorovy tvůrčí fáze. Neoficiální proud je dále v aukci zastoupen pracemi Josefa Šímy, Jitky Válové či Jiřího Koláře.
Za zmínku rovněž stojí bohatě zastoupená tvorba Josefa Lieslera, a zejména práce, které pochází přímo z autorova ateliéru. Liesler je nikdy nechtěl prodat ani přes neodbytný zájem sběratelů – konkrétně se jedná o obrazy Ona a její poslední oběti, Artisté, Jak se vám líbím, když se šklebím a ojedinělý objekt Sedmi Dudlíková Královna Punkáčů. Mezi další unikáty bezpochyby patří plátno BERZ-C od „otce op-artu“ Victora Vasarelyho, nebo dvě Venuše z palety Ladislava Sutnara.
Generace současných umělců a umělkyň je již tradičně prezentována známými jmény, jako je Ondřej Basjuk, Pavel Brunclík, Magdaléna Jetelová, Alžběta Jungrová, Jan Knap, Šárka Koudelová, Stefan Milkov, Adéla Oliva, Zdenka Reinerová či Michael Rittstein. Mezi nimi je nutné zmínit i jednoho z nejvyhledávanějších českých žijících umělců Theodora Pištěka a jeho Rozmluvu s Hawkingem B2, nebo skleněnou plastiku Stromy rostou z nebe od Ronyho Plesla, která pochází ze série prezentované na loňském benátském bienále.
Celou kolekci pak doplňují práce jedenácti současníků, které budou draženy v rámci charitativní části aukce. Zájemci tak mohou podpořit neziskovou organizaci Centrum Paraple a zároveň vydražit díla Josefa Bolfa, Jaroslava Brabce, Evy Fišerové, Martina Herolda, Pasty Onera, Jaroslava Otruby, Jaroslava Róny, Iry Svobodové, Karla Štědrého, Jakuba Tomáše nebo dua Ondrash & Kašpárek.
Komentované prohlídky proběhnou 4., 11. a 25. května, vždy od 16 hodin.
