Josef Gočár, nejvýznamnější žák architekta Jana Kotěry

Architektura - obrázek Rok 2020 se významnými jubilei jen hemží. Kromě výročí 150 let od narození Adolfa Loose (10. prosince 1870, Brno) si 13. března připomeneme 140. výročí narození nejznámějšího žáka Jana Kotěry - Josefa Gočára. (13. března 1880, Semín – 10. září 1945, Jičín).

Gočár nebyl jen žákem Jana Kotěry, ale i jeho častým spolupracovníkem a ve své samostatné tvorbě jednou ze zakladatelských postav československé moderní architektury.

Studentská léta a společenský život

Josef Gočár se narodil 13. března 1880 v Semíně u Přelouče v rodině sládka pivovaru a původně se měl stát zlatníkem. Nižší reálku a poté zlatnictví vystudoval v Pardubicích a byl doporučen ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Ale zvolil si stavitelství a v letech 1898–1902 studoval na Vyšší státní průmyslové škole v Praze a poté v letech 1902–1905 na Uměleckoprůmyslové škole architekturu u Jana Kotěry.

Po studiích se Josef Gočár aktivně účastnil společenského života českých umělců, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Společnosti architektů a v r.1911 vstoupil do Skupiny výtvarných umělců a stal se jejím předsedou. Také se hned po studiích v r. 1905 stal členem Klubu za starou Prahu.

V r. 1912 spoluzakládal Pražské umělecké dílny, které se zabývaly výrobou kubistického nábytku. Přispíval do odborných časopisů, např. časopisu Stavitel či Stavba. V r. 1924 se Josef Gočár stal profesorem pražské Akademie výtvarných umění a v letech 1928–1931 byl jejím rektorem.

Vlastní tvorba – kubismus

foto k článkuJosef Gočár zpočátku spolupracoval s Janem Kotěrou, účastnil se např. stavby muzea v Hradci Králové a dalších. Ve své vlastní tvorbě vytvořil v letech 1908–1909 tzv. Červenou vilu Josefa Binka v Krucenburku v Gočárově ulici a jako zastánce architektonické moderny v jaroměřickém Wenkeově obchodním domě (1909–1910) realizoval jednu z prvních prosklených fasád u nás. V té době byl postaven i Winternitzův mlýn v Pardubicích. V r. 1909 také podal svůj návrh na dostavbu Staroměstské radnice v Praze, který nebyl realizován.

foto k článkuBrzy se však přiklonil ke kubismu a v letech 1911–1912 realizoval stavbu kubistického domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, název domu je odvozen podle barokní sochy ze 17. stol. umístěné na nároží domu. Tento dům se podařilo zachovat a restaurovat a dnes je Muzeem českého kubismu s obnovenou kubistickou kavárnou a prodejnou. Z dalších významných kubistických staveb Josefa Gočára lze uvést Lázeňský dům v Bohdanči (1911–1913), bytový dvojdům čp. 268 a 269 v Praze 6 v Tychonově ulici z r. 1912 a zejména vilu pro majitele velkostatku Adolfa Bauera ve vesnici Libodřice u Kolína z r.1912–1914 (obr. 3). Fasádu této vily tvoří šikmé, lámané a pyramidální tvary a dekorativní hvězdicové orámování oken. Kubistické prvky jsou uplatněny i v interiéru vybaveném kubistickým nábytkem. Značně zchátralou vilu r. 2002 zakoupila Nadace českého kubismu a po náročné rekonstrukci a dohledání zbytků původního vybavení ji v r. 2008 otevřela jako expozici českého kubismu a designu.

Odklon od kubismu

foto k článkuNa konci druhého desetiletí 20. stol. se Josef Gočár od kubismu odkláněl a při hledání vlastního stylu vytvořil styl dekorativního plasticismu neboli rondokubismu. Typickou stavbou v tomto stylu je budova Banky československých legií (Legiobanka), dnes ČSOB, v ulici Na Poříčí v Praze 2. Banka byla postavena v letech 1921–1923 a na plastické výzdobě se podílel J. Štursa (alegorie Měsíců), O. Gutfreund (vlys Boje legií) a R. Bredy.

Od tohoto stylu Josef Gočár brzy upustil a v r. 1920 spolupracoval opět s Janem Kotěrou na výstavbě Školy architektury při Akademii výtvarných umění v Praze. R. 1920 budoval také celnici a restauraci v areálu letiště v Praze Kbelích. Stal se průkopníkem funkcionalistické a konstruktivistické architektury. Výraznými stavbami z tohoto Gočárova období jsou jeho vily jako součást vilové kolonie v Praze 6 Na Babě či fasáda paláce Fénix na Václavském náměstí v Praze. Na rohu ulice Panské a Jindřišské v Praze 2 je palác Exico vytvořený v r. 1923 Josefem Gočárem přestavbou staršího domu s plastickými vlysy nad vchodem od K. Dvořáka. Ve Slezské ulici v Praze 3 je budova Ústavu vědecko-technických informací v zemědělství (Dům Zemědělské osvěty) vytvořená Gočárem v letech 1924–1926 s plastikami O. Gutfreunda nad vchodem.

foto k článkuPozději v letech 1929–1930 vytvořil pro městskou část Prahy Vršovice kostel sv. Václava s charakteristickou 80 m vysokou průčelní věží. Interiér vytvořili významní umělci té doby, Č. Vosmík, K. Pokorný, J. Kubíček, J. Kaplický a další. Navrhoval i bytové domy, např. dům v Bubenské ulici Prahy 7 (1933–1936).

Tvorba pro východní Čechy

Do Hradce Králové Josefa Gočára jako svého spolupracovníka přivedl jeho učitel Jan Kotěra již v době, kdy pracoval na budově hradeckého muzea. Pozoruhodné je Gočárem vytvořené schodiště z hlavního náměstí do tehdy předměstské ulice z let 1909–1911, které je považováno za vizionářskou bránu do dvacátého století.

Ale hlavní období Gočárovy práce pro Hradec byla léta 1926–1928, kdy se město pod vedením osvíceného starosty Dr. Františka Ulricha (1859–1939), přítele Jana Kotěry z doby vídeňských studií, rychle modernizovalo. Josef Gočár byl jedním z hlavních tvůrců velmi progresívního regulačního plánu města a urbanistického řešení prostoru po odstranění starých hradeb. Prosazoval pásy zeleně nebo vody, které by obklopily staré město a zajistily v něm klidný prostor k životu. Mimo hlavní komunikace navrhoval samostatné cesty pro pěší. Pro novou městskou zástavbu prosadil závazně dodržovanou výšku a počet pater domů, nadmořskou výšku chodníků, říms a hřebenů střech, barvu fasád a druh krytiny střech apod. Hradec Králové se stal prvním městem u nás projektovaným s velkoměstskými ambicemi.

foto k článkuGočár je i autorem řady staveb ve městě. Je autorem tamní koželužské školy (1923–1924), dnes Střední průmyslové školy strojnické [5], budovy z režného zdiva s prolamovaným kubizujícím rastrem schodiště z umělého kamene, s dominantní posluchárnou na nároží, s kašnou a samostatným domem ředitele. Dalšími Gočárovými stavbami v Hradci je Státní gymnázium J. K.Tyla z r.1923 na Tylově nábřeží, které má tvar otevřené knihy, obecné a měšťanské školy (1925) a mateřské školy (1927). Je i autorem budovy Ředitelství státních drah (1927–1932) a finančních úřadů města.

Významnou církevní stavbou od Josefa Gočára je kostel Církve československé husitské kněze Ambrože postavený v letech 1926–1928, jehož stavbou byl pověřen Josef Havlíček. Součástí komplexu je diecézní a farní budova propojená s kostelem kolumbáriem.

Řada Gočárových staveb je i v Pardubicích. Winternitzův mlýn z Gočárova raného období byl zmíněn již výše. V letech 1924–1925 byla na Náměstí Republiky postavena neoklasicistní kubizující budova Anglobanky, která dnes slouží jako Komerční banka. Další Gočárovou stavbou na tomto náměstí v Pardubicích je bývalý hotel Grand, dnes Obchodní centrum Grand, postavený v letech 1927–1931. Hotel obsahoval hotelovou a administrativní část, bylo v něm vše, co k velkému hotelu patří, restaurace, kavárna, společenské sály, podzemní kino a další.

Lázeňská budova v blízkém Bohdanči již byla zmíněna mezi stavbami kubistického období. Kromě této budovy Gočár pro Bohdaneč a okolí jako rodák z tohoto kraje vytvořil i několik drobnějších staveb, např. městský vodojem na Lužci (1910–1911), penzion Jana Veselého v Bohdanči (1915–1916), budovy ubytoven a jízdáren a pro rodinu své sestry Anny v r. 1930 navrhl jednopatrovou funkcionalistickou vilu.

Řada projektů zůstala nerealizována, kromě výše zmíněného projektu dostavby Staroměstské radnice v Praze je to projekt Státní galerie v Praze, banky Union v Praze či Městské galerie V Hradci Králové.

Josef Gočár byl již za svého života oceněn řadou vyznamenání, z nich lze uvést Velkou cenu za návrh československého pavilonu pro výstavu Dekorativního umění v Paříži v r. 1925, řád francouzské Čestné legie z r. 1926 a další. V r. 1927 se stal členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem londýnského Královského ústavu britských architektů. Zemřel 10. září 1945 v Jičíně a jeho ostatky jsou uloženy v pražském vyšehradském Slavíně.

Literatura:
[1] Milan Kašpar, Alena Michálková: Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 6/2011
[2] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století. Nakladatelství Paseka 1999, ISBN 80-7185-245-7
[3] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. Nakladatelství Panorama 1985
[4] Pavel Panoch, Miroslav Kaňka, Zdeněk Lukeš, Jakub Potůček, Štěpán Bartoš: Slavné vily Pardubického kraje. FOIBOS a.s., Praha 2009, ISBN 978-80-87073-12-4
[5] Radovan Lipus, David Vávra: Šumná města. Vydal Petrov Brno 2002
[6] http://zivotopisyonline.cz, http://www.archiweb.cz, http://www.krucemburk.cz

Autor / zdroj:
Publisher: www.stavebnictvi3000.cz

Informace o knize

Název: Josef Gočár
Autor: Zdeněk Lukeš (ed.), Pavel Panoch, Daniela Karasová, Jiří T. Kotalík
Rok vydání: 2015

Koupit tuto knihu u nás

Josef Gočár, nejvýznamnější žák architekta Ja… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další architektura


Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder

Knižní akce

Raději sbírat motýly?
Raději sbírat motýly?
Sbírání umění, vášeň, investice a mnohem víc
Sbírání umění, vášeň, investice a mnohem víc
Mistrovské dílo náhody. Ars vitae & vice versa
Mistrovské dílo náhody. Ars vitae & vice versa

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Czech Art Glass 7