V Česku má tato tvorba hluboké kořeny, od spiritistických kreseb z Podkrkonoší až po zásadní texty Josefa Čapka. Její současnou existenci a propagaci zajišťují kurátoři a sběratelé.
Art brut, neboli "syrové umění", je umění tvořené lidmi, kteří jsou mimo oficiální umělecký svět a nesledují žádné umělecké teorie ani konvence. Tento termín zavedl francouzský umělec Jean Dubuffet v polovině 20. století, aby popsal díla lidí s duševním onemocněním, vězňů, samorostlých tvůrců či dalších společensky marginalizovaných osob. Zásadní je zde tvůrčí proces a snaha o ryzí umělecký projev bez vnějších vlivů. Jde o ryzí, autentický projev vnitřní nutnosti tvořit, často zrozený v izolaci, nebo v souvislosti s psychickými stavy či médijní inspirací.
V České republice má tento fascinující fenomén hluboké historické kořeny a je podporován aktivní komunitou a předními sběrateli.
Počátky zájmu o neškolenou a okrajovou tvorbu u nás spadají do konce 19. a počátku 20. století. Zvláště v Podkrkonoší vznikala rozsáhlá díla takzvaných mediumiků, jako byl Jan Tóna či Hugo Hasman, kteří své kresby a malby pokládali za záznamy zprostředkované duchy. Tato tvorba představovala ranou formu českého art brut.
Klíčový pro teoretické uchopení byl rok 1920, kdy Josef Čapek vydal knihu „Nejskromnější umění“. Čapek zde vzdal hold neakademické, spontánní tvorbě, čímž položil základy pro její následné umělecké ocenění.
Čeští tvůrci art brut si získali mezinárodní proslulost a tvoří významnou součást světových sbírek, například v té nejvýznamnější, sbírce abcd francouzského sběratele Bruna Decharma:

- Anna Zemánková (1907–1990): Nejslavnější česká představitelka art brut. Její detailní a fantaskní kresby, často kombinující kresbu, pastel, propichování a vyšití, vytvářejí unikátní svět magických rostlinných a ženských forem.
- Zdeněk Košek (1949–2020): Autodidaktický umělec, jehož složité a obsesivní mapy, plány a textové koláže byly vytvořeny z vnitřní nutnosti dokumentovat vlastní vesmír a myšlenkové pochody. Je považován za absolutního představitele směru.
- Luboš Plný (1961): Jeho anatomicky přesné, někdy až drastické kresby zkoumají tělesné a psychické procesy s neobyčejnou precizností a detailní posedlostí.
Naivní umění
Tvorba řazená do oblasti naivního umění se vyznačuje prostotou a neškoleností vyjádření. Náměty děl jsou často vzpomínky na dětství, každodennost, ale i pohádkové výjevy. První tvůrci byli často nevzdělaní, mnohdy neuměli ani číst a psát. Pozdější autoři jisté vzdělání dosáhli, nicméně ne v oblasti umění, o profesionální tvorbě zpravidla neměli žádné, nebo jen minimální informace, cíleně se o ni nezajímali. Neškolenost těchto autorů je patrná ve stejném zaujetí pro různé detaily, ať důležité nebo ne, se stejným zájmem a se stejnou precizností malovali objekty v popředí i v dáli, malovali bez znalosti perspektivy, často používali neobvyklou barevnost. Jejich tvorba připomíná dětské kresby, autoři jsou často označováni jako malíři čistého srdce.
Z českých naivních umělců můžeme uvést například: Natálie Schmidtová (1895–1981), Václav Žák (1903–1985), Ludmila Procházková (1903–1983), Marie Janků (1991–1975), Jan Hruška (1918–2004), Josef Synek (1944).
Sběratelství a institucionální podpora
Podpora art brut v České republice je úzce spjata s aktivitou kurátorů a soukromých sběratelů, kteří se podílejí na osvětě a prezentaci děl.
Pavel Konečný (Sběratel, kurátor a organizátor): Jedna z ústředních postav české scény. Působí jako sběratel, kurátor a je zakladatelem a místopředsedou spolku abcd z.s., který se věnuje propagaci art brut. Je také organizátorem festivalu ART BRUT FILM OLOMOUC. Jeho aktivní sběratelská činnost a kurátorská práce přispěla k prezentaci děl Karla Havlíčka a mnoha dalších českých autorů. Pavel Konečný zdůrazňuje, že art brut není umělecký směr, ale soubor jedinečných a autentických projevů.
Anton Kollár. (Sběratel a teoretik): Ačkoliv se primárně věnoval sbírání naivního umění (příbuzný, ale odlišný směr), jeho sběratelská vášeň a teoretická práce v 70. letech byly pro uchopení okrajové tvorby klíčové. Ve své knize Jak jsem poznával a sbíral naivní umění podrobně vymezoval rozdíly mezi naivním uměním, médijní tvorbou a art brut (tvorbou duševně nemocných), a udržoval kontakt s některými autory, jako byla Art Brut umělkyně Marie Kodovská.
Art brut Praha: První pražská galerie soustředící se výhradně na tuto tvorbu, dává prostor tvůrcům mimo běžný provoz.
Terezie Zemánková: Kurátorka, historička umění a vnučka Anny Zemánkové, která je předsedkyní spolku abcd a má zásadní vliv na rozvoj teoretické reflexe i výstavní činnosti.
Navzdory tomu, že české art brut stále bojuje o stálou muzejní expozici, díky úsilí sběratelů, jako jsou Pavel Konečný a Anton Kollár, a specializovaných institucí, je česká scéna art brut živá a její přínos světovému umění nepopiratelný.
Výběr několika výstav či akcí o art brut za poslední dobu:
(Ne)Moc těch druhých, Dox, 2022, vyšel katalog - https://www.dox.cz/program/nemocArt brut jako „autenticita“, „mýtus“ a „očista“ - , https://casopiskontexty.cz/art-brut-jako-autenticita-mytus-a-ocista/
Art brut v českých zemích | mediumici, solitéři, psychotici, https://www.olmuart.cz/test/art-brut-v-ceskych-zemich-mediumici-soliteri-psychotici--556/
Umělci čistého srdce - Výběr děl čtyřiceti tvůrců ze sbírky Pavla Konečného, která vzniká od roku 1971 a tvoří ji více než 600 děl převážně od autorů z Moravy, Čech a Slovenska, k nimž se v posledních letech přiřadilo několik umělců z Polska a zejména z Itálie. 2016, Opavské kulturní centrum.
Marie Kodovská: Z mých dálek, 2025, Severočeská galerie výtvarného umění
Prostá krása Natálie Schmidtové, 2025, Horácká galerie na Vysočině, > https://www.horackagalerie.cz/uplynule-vystavy
Václav Žák / Pábitel, 2023, Galerie Václava Chada
Luboš Plný – kresby a koláže, Kavka – knižní a výtvarná kultura, 2025, Praha, Vyšla monografie
Terezie Zemánková: O Anně Zemánkové, 13.11.2025 - https://www.pekelnesane.cz/ctvrtky/o-anne-zemankove-93





