Sklo jako umění – stálá expozice

Ze skleněného materiálu začala vznikat díla srovnatelná se současným malířstvím a sochařstvím. Ohniskem rozvoje se stalo bývalé Československo a jména osobností jako Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Miluše a René Roubíčkovi, Václav Cigler, Vladimír Kopecký, Jiří Harcuba, František Vízner a další začal s úctou vyslovovat celý sklářský svět. Ve vile Portheimka jsou díla proslulých sklářských umělců naistalována tak, aby podtrhla její barokní atmosféru. Jednotlivé místnosti navozují náladu několika prostor sloužících v oné době k reprezentaci, povzbuzení duše, zábavě a potěše oka. Nesou označení Kaple, Hodovní síň, Mramorový sál, Krajina, Kabinet a Divadlo. Barokizující tendence, které po staletí procházejí dějinami umění, se výrazně projevují i v moderním uměleckém skle, proto je propojení Portheimky a tohoto materiálu zcela adekvátní a přirozené.