Mucha and The Others Treasures of Art Nouveau

kteří vrcholu své tvorby dosáhli v atmosféře emancipace umění a nástup modernismu v období závěru 19. století a první dekády 20. století. Široké spektrum poloh umění této doby, projevující se snahou o uměleckou syntézu, subjektivnější formy symbolismu, prolínání jednotlivých druhů umění a charakteristický dekorativismus, stylově sjednocoval proud evropské secese. Vystavený reprezentativní soubor děl Alfonse Muchy a dále Františka Bílka, Vojtěcha Preissiga a dalších autorů, představuje pro české prostředí charakteristicky pluralitní přístup k modernismu, vedoucí ke koexistenci různých, nejednou protikladných hledisek a stylových projevů. V dílech českých umělců, pro které bylo tehdy běžné školení v evropských uměleckých centrech – Paříži, Vídni, Mnichově – se prolínaly aktuální zahraniční vlivy se zřetelnými poukazy k otázkám národní kultury. Ty nabývaly v závěru devatenáctého století na intenzitě v souvislosti s dalekosáhlými emancipačními procesy a přestavbou moderní společnosti. Mladá generace umělců se radikalizovala vůči starým pořádkům a tradičním hodnotám, vznikaly nové umělecké spolky a jimi vydávaná periodika, která sloužila jako názorová platforma a svým obrazovým doprovodem šířila nové umění. V Čechách se modernistické snahy soustředily v okruhu spolku Mánes a jím vydávaných Volných směrů, které dávaly prostor značně heterogenní umělecké scéně a sjednocovaly komunitu malířů, sochařů a architektů v souladu s ideálem jednoho umění. Kult heroického mládí, který prostupoval celou Evropou, umožňoval společenské etablování obrodného a emancipačního úsilí a jeho protagonistů.