Tono Stano je široké veřejnosti znám jako fotograf zejména aktů mladých žen a v menší míře i mužů. Stano důrazně vstoupil do světa umění v osmdesátých letech 20. století se svými fotografiemi, které podle mnohých působili v tehdejší zatuchlé společenské atmosféře jako zjevení či snad lépe jako svěží vítr odhánějící toxické mračna šedivé každodennosti. Nebyl sám, je počítán k tzv. Slovenské nové vlně, skupině fotografů původem ze Slovenska, kteří v osmdesátých letech studovali na FAMU a svojí na svou dobu neotřelou tvorbou rozvířili netečné hladiny československé fotografie. Stano spolu s Mirem Švolíkem, Kamilem Vargou, Peterem Župníkem, Vasilem Stankem a Rudou Prekopem hledali a nacházeli inspirační zdroje v lidské sexualitě, inscenované fotografii a v sofistikované nadsázce. Využívali také starších podnětů z modernismu zejména z dadaismu a surrealismu. Stano nahlížel a nahlíží na lidské tělo jako na rezervoár estetických tvarů, ze kterých může libovolně skládat své kompozice.
Na výstavě Kompilace je vystaven průřez Stanovou tvorbou, vedle nejnovějších maleb, objektů a dodatečně dotvářených fotografií, vystavuje i své starší fotografie z devadesátých let 20. století, které mu dnes slouží jako rozpoznávací znamení.
Sám autor při vernisáži prohlásil, že výstava v Nové galerii je pro něj důležitým momentem v jeho tvorbě, jelikož je to poprvé co spolu vystavuje své fotografie se svými abstraktně minimalistickými malbami a objekty. Pro Novou galerii je výstava Stanovy práce první samostatnou výstavou, kde hraje prim fotografie. Nová galerie je od počátku svého vzniku (říjen 2014) prostorem, který převážně vystavuje malbu autorů starší generace, ale galeristka Nina Mainerová neváhá vystavovat i nadějné mladé autory, u kterých je jistá naděje, že svým dílem vstoupí do stránek tlustých knih o českých dějinách umění.
Výstavu otevírají tři fotografie z cyklu Konvex z roku 2016(jedna z těchto fotografií je také na pozvánce výstavy), tyto fotografie jsou potvrzením Stanova experimentálního, ale zároveň hravého přístupu k fotografii. Konvexní neboli vypouklé zrcadlo může být narážkou na slavný autoportrét významného malíře italského manýrismu Girolama Francesca Marii Mazzoly zvaného Parmigianino. Stano má k odkazu manýrismu blízko, také pracuje s výraznou fyziognomií člověka a virtuózní řemeslnou technikou. Na mysl se však neodbytně dere otázka, jestli jeho fotografie netíhnou k chladné formalistní eleganci, kde forma majestátně překračuje obsah.
Stano se snaží tento jev překonávat ironií a humorem. V textu k výstavě je citován jeho výrok z roku 1984: „Moje práce vznikají koncepčním způsobem a jsou to jednoduchou stylizací odlehčované realizace širokého spektra možností člověka. Využívám v nich část z kvanta optimizmu, který mi poskytuje až vnucuje současnost. Snažím se o koncentraci uměleckých kvalit, které by nepřestaly koketovat s humorem.“
Stanův zájem o kompozici a vytříbenou až estétskou formu se krystalizuje na výstavě zastoupených malbách a domalovávaných fotografií. Tyto práce vycházejí z tradic geometrické abstrakce, umělec zde pracuje s pigmenty a vodním médiem. Je přínosné, že se Stano pokouší překonat médium fotografie expanzí do média malby a objektové tvorby.
Výstava Tona Stana v Nové galerie je zajímavým překvapením pro každého, kdo se zabývá současným uměním. Ukazuje se, že experiment a vtip jsou nosnými metodami, kterými se může rozvíjet dílo již zavedeného umělce starší generace. Autorova současná tvorba se snaží překonávat některá klišé a uvíznutí v glamour fotografii. A dělá tak dobře.
Tono Stano- Kompilace
Trvání výstavy do 9. prosince
Nová galerie, Balbínova 26, Praha 2, 12000
24. 11. od 18:00 - komentovaná prohlídka
Autor: Mgr. Jan Melena
foto: Nová Galerie
